Příjemná překvapení české provenience kvituji dvojnásob radostně! O kapele Science Fiction jsem slýchával samé dobré a jejich třetí album I. N. R. I. je jen potvrzením pochvalných ód. Pro neználky malý nástin toho, co tahle pětice produkuje - proměnlivý power metal s riffy někdy s přitrashlou dravostí zakousnutými do masa, jindy zase heavy metalově vzletnými a melodickými - zkrátka, nasytí to jak nenažrané milovníky kovové sekané, tak vybrané fanoušky deliciózních heavy vafliček...

Po stránce instrumentální nemám Science Fiction co vytknout... Sólový kytarista Martin Fialka je velmi oblažujícím zjevem, jeho povedená sóla jdou ruku v ruce s perfektní prací sekernickou, jeho um v pohodě zaštiťuje veškerenstvo kytarových potřeb. Na postu vokalisty je příjemným osvěžením Martin Kopejtko, který dokáže spustit zvířecky uřvanou bandurskou, zároveň ale dokáže melodicky šmirglovat alá Chris Boldentahl. Solidním tmelem náplně I. N. R. I. jsou pak hradby (či spíše palisády) klávesových partů, které sice nepobraly nic z prog rockové monumentality, ale poctivě z povzdálí tvrdí muziku líbivou orchestrální přetvářkou a místy vyrazí neohroženě do popředí. Rytmická strojovna Tomáš Husák (bicí) a Petr Kopejtko (basa) tepe spolehlivě, účinně i okrasně. Suma sumárum je zvuk Science Fiction nasycen jak snesitelným pižmem klišé, tak příjemnou vůní originality (zejména díky kombinaci surového vokálu a trochu odlehčenějších riffů).

Hudebně budu již krapet vlezlejší. Stopáž alba je bez zývnutí snesitelná, navíc je úderně rozsekána kratšími skladbami. Potěšující propojení agresivity a kumštu funguje obstojně, přece však místy postrádám výraznější melodii a “hmatatelnější” poznávací znamení skladeb. Při rychlosti střídání jednotlivých flákot se mi hudební nálož tu a tam rozmlžuje do spousty instrumentálních fines a trhavých záseků kytary, které bloudí světem I.N.R.I a čekají na spásné stmelení... Nechci chodit mezi abstinenty rovnou s tak silnou kořalečkou, jako je slovo stereotyp, ale určité sklony k němu se vystopovat dají. Postrádám přibroušenější ostny refrénů, které by k členité výplni kompozic báječně ladily, neuškodilo by trochu posílit vokální linky o nějaký ten oživující sbor... Jaká kouzla pak kupříkladu udělají decentní backing vocals a hudební sevřenost v parádním šťouchu Iluze!

Za zvážení stojí i úroveň českých textů... Najdou se momenty veskrze povedené (titulní kousek, Iluze), najdou se však i momenty, kde vyčuhuje až příliš dojem neslanosti nemastnosti, ba dokonce se najdou i pasáže, které vzbudí na vyrovnané tváři vnímatelově decentní záchvěvy nesouhlasu (Schizoráj, Vyvrhel, Samuraj). Pravda, je to hodně subjektivní remcání, ale dal bych falus na špalek, že angličtina by vykonala divy, neboť hudebně je to zdostatek lákavé i na export! Mňo, tak jsem si kapánek zašpičkoval, ale celkově jsem s novým přírůstkem do české metalové pokladnice zdravě spokojen. I. N. R. I. je velkým příslibem pro časy nadcházející a pro mne osobně i větší událostí, než Salamandřin rozporuplný počin Skarremar. Science Fiction mají svojí hlavu, svou tvář a svůj směr. Věřímť proto i já, že jejich pouť bude slavná a dlouhá...