PRVNÍ HOŘE - Achtung, Sultan!
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
K nové desce THE MARS VOLTA jsem přistupoval skepticky. Na předchozích deskách předváděli na můj vkus až moc velký blázinec, ale jak se říká, hranice mezi genialitou a šílenstvím bývá tenká. Na novém albu „Octahedron“ vás však čeká překvapení v podobě klidnější, akustičtější, ale hlavně mnohem přístupnější hudby. Omar Rodriguez Lopez nějak změnil pohled na věc. Divoké kytarové sólování si nechává až na úplný závěr, netlačí tolik na pilu a občas dokonce nechá hrát samotnou rytmickou sekci. Cedric Zavala nevyjíždí často do uširvoucích výšek, zpívá více melodicky, procítěně a výsledek je nečekaný. THE MARS VOLTA nahráli záměrně klidnější, širšímu publiku přístupnější album, kterým možná naštvou své skalní fanoušky, ale nebojte, pořád jsou to oni, dokonce takoví, jaké jsem je chtěl vždy mít.
Album začíná šílenou minutou a půl ticha, po které se pomalu rozjíždí dojemná balada „Since We´we Been Wrong“, kde Zavalův procítěný zpěv doplňuje zkraje pouze kytara, rytmika se přidává až na finále. Nečekaný začátek a hned jeden z vrcholů desky. Skvěle vystavěnou následující „Teflon“ táhne vytažená rytmika s opět klidnějším zpěvem, kytara začíná skromně a graduje směrem ke konci skladby, výborná práce. Složitější a zajímavá „Halo Of Nembutals“ mi připomíná FAITH NO MORE, zejména svou divokou rytmikou a zpěvem. Energičtější kusy střídají křehké poloakustické balady „With Twilight As My Guide“ a „Copernicus“, které nabízí prostor Cedriku Zavalovi, který spolu s minimálním kytarovým doprovodem a špetkou elektroniky připraví prostor pro nadcházející přitvrzení. Obyčejně tento typ balad nemusím, ale v podání „nových“ THE MARS VOLTA působí zvláště Zavalův zpěv velmi působivě až dojemně. Další vrchol alba je bezesporu divoká funky jízda „Cotopaxi“, kde kapela sešlápne plný plyn a vy nestačíte během čtyř minut ani vydechnout. Dojde i na muzikál připomínající zpěvy ve skladbě „Desperate Graves“a album uzavírá pro MARS VOLTA typičtější kousek „Luciforms“, s divokým Lopezovým sólováním. Mistr zkrátka zakončuje ve svém stylu.
Album je skvěle vyvážené, s rozumem vystavěné, vše se zdá na svém místě, vše do sebe zapadá. Skladby jsou dlouhé tak akorát, MARS VOLTA stihnout během pěti minut hodně a nemám problém album doposlouchat až do konce, což o minulých nahrávkách říci nemohu. Při poslechu „Octaherdon“ se mi velmi často vybavuje podobnost s jednou legendou ze sedmdesátých let. Ano, THE MARS VOLTA jsou LED ZEPPELIN dnešní doby.
THE MARS VOLTA nahráli záměrně klidnější, širšímu publiku přístupnější album, kterým možná naštvou své skalní fanoušky, ale pořád jsou to oni a ve skvělé formě.
9 / 10
Omar Rodríguez-López
- kytara
Cedric Bixler-Zavala
- vokály
Isaiah "Ikey" Owens
- klávesy
Juan Alderete
- basa
Thomas Pridgen
- bicí
Marcel Rodríguez-López
- klávesy, perkuse
John Frusciante
- kytara
Mark Aanderud
- piáno
1. Since We've Been Wrong
2. Teflon
3. Halo Of Nembutals
4. With Twilight As My Guide
5. Cotopaxi
6. Desperate Graves
7. Copernicus
8. Luciforms
The Mars Volta (2022)
Noctourniquet (2012)
Octahedron (2009)
The Bedlam In Goliath (2008)
Amputechture (2006)
Frances The Mute (2005)
De-loused In The Comatorium (2003)
Tremulant (maxi singl) (2002)
Vydáno: 2009
Vydavatel: Warner / Mercury
Stopáž: 50:03
Produkce: Omar Rodríguez-López
Studio: 99 Sutton Street, Brooklyn, New York (USA)
Ani lehké ubrání na členitosti a poklidnější forma skladeb nedokázala zabránit skutečnosti, že THE MARS VOLTA setrvávají ve světě svých osobních fantazií, které již popáté cedí skrze vlastní styl opěvující bombastické projekty psychedelických sedmdesátých let. Vrcholu dle mého Texasané dosáhli s albem "Amputechture" a také s následným počinem "The Bedlam In Goliath", kterým pouze stvrdili pozice osobitých muzikantů. Jenže čeho je moc, toho je příliš. Nový materiál, byť doznal patrného sklidnění, nepřináší zhola nic zásadního, nedej bože pozoruhodného a tak se vytrácí i moment překvapivosti a vše se rázem stává z přednosti zátěží. Nové skladby prostě nenabízí nic, co by překonalo starší materiál, spíše naopak, k uzoufání nudí. Omarovo šmodrchance zůstaly, Zavala zní jako z telefonu a to ještě z podstatně vzdálenější linky než kdykoliv dříve.
Tvorivý pretlak dvoch hlavných postáv THE MARS VOLTA si vyberá svoju daň. Napriek snahe o väčšiu prístupnosť, ktorá je pre tento album typická, väčšine skladieb chýba dravosť a spád charakterizujúci s výnimkou zakopnutia na "Frances The Mute" predchádzajúcu tvorbu kapely. Lopez a Zavala na "Octahedron" až príliš kŕčovito šliapu na brzdu.
-bez slovního hodnocení-
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Atmosférický black metal / post-metal. Hodně odlehčená produkce plná vybrnkávaček, náladových pasáží a košatých atmosférických vsuvek. Zuby se moc necení, možná občas mléčné jedničky. Příjemný poslech, vyloženou hitovku však na "Succumb" nenajdete.
Šíleně plodný oneman projekt, Aaron Edge se utrhl ze řetězu s sází jednu desku za druhou. "Agglomeration" je třetí z letošních již pěti alb. A překvapivě to drží slušnou kvalitu. Pokud tedy máte rádi dusivý sludge doom s výbuchy disonantního šílenství.
Hulváti z Jura sú takí naši DARKTHRONE: o pol generácie mladší a s koreňmi v grinde miesto blacku, no doživotne verní metalovej klasike (s čoraz hrubším zvukom). „Kromaňon“ a „Abeceda nenávistí“ sa zapíšu do zlatého fondu. Zbytok asi nie, čo vôbec nevadí.
Oproti EP "God Made Me An Animal" ubral Greg Puciato (ex-THE DILLINGER ESCAPE PLAN), ale i skupina jako celek, na nekompromisnosti, objevují se více i zpěvné a melodické polohy, nicméně je to stále hodně nasraný a uřvaný post-hardcore té nejvyšší kvality.
Strhující rozsáhlé kompozice, které buď zcela pohltí, nebo unudí. Já se hlásím k první možnosti. Je to jako snové divadlo severského death metalu. Za mě je to zatím rozhodně jedna z nejzajímavějších desek letošního roku.
Singl „Winter Storm Vigilantes“ je povedená záležitost, která byla slibnou návnadou na nové album. Velká očekávání byla nakonec zbytečná. S trochou dobré vůle se na albu najdou dvě další slušné skladby, jinak je to stále ten samý a nenápaditý kolovrátek.