NAILS - Every Bridge Burning
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, tlak a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
No nazdar, veselí hoši z Jihoafrické republiky vyrukovali s novým albem. Žel neslyšel jsem jejich poslední desku Fink, která už nesla stopy nových postupů, takže mohu vycházet jen ze staršího Sixtimesnine. Groinchurn ani na Sixtimesnine už nebyli tou kdysi grindovou smečkou. V současnosti jsou agresivním, veselým a kopajícím hybridem mezi grindem, punkem, HC a trochu i deathem. Od všeho tu najdete něco, ale vokálně převažuje punkově uřvaná nasranost. Whoami je nápadité a je znát, že Groinchurn stále hledají něco jiného a nechtějí se opakovat. Hledají asi sami sebe, a proto album nazvali Whoami, neboli Who Am I (čili „kdo jsem?“). No já má spíš pocit, že to měli nazvat Whereami, čili „kde jsem?“, protože deska se jaksi ne a ne udržet na jednom místě. Groinchurn poskakují z rohu do rohu a přitom si ze všeho dělají prdel. Třeba pátá věc Rotaludom má nejen divný název, ale i úvodní motiv. Nejvíc se mi líbí rychlá grindovka Re-evolution. Nevím, na Sixtimesnine mne ten pocit nenapadl, ale nový Groinchurn mi připadá jako něco, co kdysi udělali udělali Faith No More v „metalu“. Akorát že Groichurn to udělali v grindcoru. Prostě serou na všechno a mastí všechno dohromady a po svém. A všechny ty nápady a brejky mají Groinchurn výborně a s nadhledem instrumentálně zmáknuté. Prostě dobře udělaná muzika, texty veselé, ale řádně nasrané, co dodat? Nemůžu říct, že by to nemělo něco do sebe, sem tam si tu desku poslechnu, ale celkově je taková divná. Sixtimesnine bylo lepší, tohle už je na mě moc ujeté. Ale živě to je bomba, to vřele doporučuju!
6 / 10
Vydáno: 2000
Vydavatel: Morbid Records
nahovno recenzia uplne trapna a hudba vyborna
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, tlak a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Další alternativa pro příznivce BORKNAGAR je tato parta z Rocky Mountain. Sice nic převratného, ale jízda je to patřičně ostrá i melodická, plná hezkých momentů a přesvědčivé instrumentace. I střídání growlingu a čistého vokálu je namixováno s přehledem.
Páni muzikanti, hoďte tam něco svižného a veselého, kytary ať závodí s klávesami. Dobré, to je ono. Trochu kýčovité jak ti Taliáni STAMINA. A kdo je ten starý pěvec v novém čepci? Ale, nebyl on u ROYAL HUNT? Dobře jste to skloubili, radost poslechnout.
V pátek nás čeká masivní exploze v podobě novinky německých kanonýrů, to se cítím oprávněn tvrdit už na základě luxusního čtyřpísňového EP, které obsahuje ten nejlepší melodický black / death s hnilobným pachem obinadel a lidského masa. Fans do haptáku!
A jsou zpět. Po dekádě odmlky. Opět rozjuchaní, lehce infantilní, ale hlavně maximálně kreativní a hraví. Deska, u které se prostě nejde nepohupovat do rytmu. Je v tom nezbedná nakažlivost.
Řecký instrumentální postrock, jenž koketuje s blackgazem, ambientem i cinematickou hudbou, který se nebojí ani klávesových ploch a piana. Fascinující vizuál skvěle odráží znepokojivost a melancholičnost jejich hudby.
Další španělský příspěvek do už nyní bohaté nadílky výborných doom metalových nahrávek letošního roku. „Espectres“ je klasický, dřevní a čistý doom, přesto stále velmi emotivní a prodchnutý krásně ponurou atmosférou.