NAILS - Every Bridge Burning
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, tlak a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Banskobystričtí melodičtí deathers mne popravdě řečeno svým předchozím dílkem Caligo moc nepřesvědčili. U Tyrannus je znát velký posun vpřed. Pyopoesy jsou zasnění a na Tyrannus se rozhodli vzpomenout a časy, kdy římské legie pochodovaly po Via Appia lemované ukřižovanými otroky, poraženými při Spartakově povstání. První song Inhuman je jaksi nejistý, trochu rozkolísaný jak ve stavbě, tak ve zvuku. Ale už v druhé Ballad Of The Deceased Souls se setkáte s výborně dotaženou, melancholicky laděnou muzikou, která se pohybuje někde v oblasti pomalejšího melodického deathmetalu. Pyopoesy se nebojí stvořit krásně melodický motiv a protkat ho řadou sól, která jsou většinou dost povedená. A umějí i pěkně zrychlit. Hudebně se dá ovšem některým motivům vytknout opakování. Třeba právě melodický přechod riffů v Ballad Of... a následující Flowers For The Assasin je podobný, i když celek songů je v zásadě odlišný. Ale netřeba příliš hanět, Tyrannus je povedené dílko. Druhou stranu kromě spartakovské 6000 Bloody Crosses okupuje melancholická brnkací instrumentálka Memoria In Spartakus a závěrečná vypalovačka Hatred. I texty nemají kluci špatné, ale co se týče zpěvu, tak tady je kámen úrazu. V Jurajově chropotu se občas jakákoli výslovnost ztrácí, i když jinak je vokál dobrý. Ale pokud vím, tak Pyopoesy mají dnes jiného zpěváka, který s nimi nazpíval i závěrečnou bonusovou coververzi od kultovních glamrockerů Twisted Sister – We‘re Not Gonna Take It. Tam je sice pěkný murmur, ale zvuk je na hovno. A ten song se sám o sobě moc na „brutální“ verzi nehodí. Ale jinak je to sranda. Shrnutí – Tyrannus je docela povedené a dotažené dílko. A i docela originální, protože melodický death dnes už moc kapel nehraje...
7 / 10
Vydáno: 1999
Vydavatel: Vlastní náklad
odpad
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, tlak a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Další alternativa pro příznivce BORKNAGAR je tato parta z Rocky Mountain. Sice nic převratného, ale jízda je to patřičně ostrá i melodická, plná hezkých momentů a přesvědčivé instrumentace. I střídání growlingu a čistého vokálu je namixováno s přehledem.
Páni muzikanti, hoďte tam něco svižného a veselého, kytary ať závodí s klávesami. Dobré, to je ono. Trochu kýčovité jak ti Taliáni STAMINA. A kdo je ten starý pěvec v novém čepci? Ale, nebyl on u ROYAL HUNT? Dobře jste to skloubili, radost poslechnout.
V pátek nás čeká masivní exploze v podobě novinky německých kanonýrů, to se cítím oprávněn tvrdit už na základě luxusního čtyřpísňového EP, které obsahuje ten nejlepší melodický black / death s hnilobným pachem obinadel a lidského masa. Fans do haptáku!
A jsou zpět. Po dekádě odmlky. Opět rozjuchaní, lehce infantilní, ale hlavně maximálně kreativní a hraví. Deska, u které se prostě nejde nepohupovat do rytmu. Je v tom nezbedná nakažlivost.
Řecký instrumentální postrock, jenž koketuje s blackgazem, ambientem i cinematickou hudbou, který se nebojí ani klávesových ploch a piana. Fascinující vizuál skvěle odráží znepokojivost a melancholičnost jejich hudby.
Další španělský příspěvek do už nyní bohaté nadílky výborných doom metalových nahrávek letošního roku. „Espectres“ je klasický, dřevní a čistý doom, přesto stále velmi emotivní a prodchnutý krásně ponurou atmosférou.