Další mladá americká deathcorová kapela, která má velmi pěkně našlápnuto. Album „Depths“ je sice oficiální prvotinou tohoto kovového buldozeru, ale koncertní zkušenosti kvintetu z Chicaga jsou již poměrně  bohaté. Od společného turné s EMMURE, přes koncerty s žánrovými giganty jakými jsou HATEBREED a SUFFOCATION, až po akce se stylově spřízněnými SUICIDE SILENCE a mnohými dalšími. A nadějné jsou i vyhlídky do budoucna spojené s evropským Never Say Die Tour, kde budou sekundovat takovým spolkům, jakými jsou DESPISED ICON nebo ARCHITECTS.

OCEANO se na první poslech rádi rochní v pomalejších slamming pasážích, často zabředávají k deathcorovým a grindovým postupům. Zprvu album působí, že je zasazeno do hodně střednětempých hutných breakdownů, sekaček a houpaček, ale není tomu tak stoprocentně. V opozici jsou velmi svižné grindcorové výbuchy a velmi mnoho atmosferických doplňků, které skvěle provzdušňují celé album a jsou současně z mého pohledu nejsilnějšími místy tvorby illinoiských řezníků. Jednoznačným těžištěm alba jsou dvě skladby uprostřed - titulní instrumentálka „Depths“ s nádhernými malebnozvukovými momenty, které však nepostrádají hutnost a valivost ostatní tvorby OCEANA. Skvělý kompromis mezi rozvláčnou atmosférou a údernou, živě fungující skladbou. Následuje typická OCEANOvská sekačka „District Of Misery“ se silovými riffy a nelidsky naléhavým vokálem, která je aranžérsky nejlépe vystavěnou písní na albu. Upozornit bych měl i na poslední skladbu „Abysm“, která se nese opět v instrumentálním duchu, za dusotu nepropustných kytarových hradeb, které rozrývají atmosférické geometrické ornamenty druhé kytary.

Na první poslech vás okouzlí dvě opravdu brutální polohy Adamova hlasu, ve kterých střídá široce hutnou nabasovanou polohu a středovysoký řev. To v kombinaci s jeho hranatou nasupenou afroamerickou postavou tvoří neodolatelný koktejl, na který se při listopadové zastávce v Praze velmi těším. Debut kapely se vydařil nadmíru - moderní a extrémní nahrávka s vlastním xichtem. Co chtít více?