PRVNÍ HOŘE - Achtung, Sultan!
MInule jsem zase kecal. Tohle je totiž další dokonalá deska tohoto úžasného tělesa. Radost tohle poslouchat. Už zas.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
„K všeobecnému prekvapeniu loď nepristála nad Manhattanom, Washingtonom alebo Chicagom. Miesto toho sa zastavila priamo nad mestom Johannesburg.“ Veru tak, mimozemská loď tentokrát nezakotvila vo svojej tradičnej destinácií na americkom kontinente. A či už šlo o naplnenie kréda „život je zmena“, ľahkovážny výlet niekam k moru alebo len veľmi zlý odhad termínu majstrovstiev sveta vo futbale, táto cesta ufónom príliš nevyšla. Žiadne masové ničenie, žiadne únosy, žiadna kolonizácia. Dokonca ani kruhy v obilí! Niečo sa proste posralo a behom troch mesiacov nečinného levitovania nad metropolou Juhoafrickej republiky to zavetrila už aj bystrá ľudská rasa. Urobiť menšiu dieru do vesmírneho korábu a opatrne nahliadnuť dnu už potom nebol žiadny veľký problém.
Nie. Nečakala ju tam žiadna vyspelá delegácia z vesmíru a už vôbec nie ďalšia obdoba Scottovho krvilačného votrelca. Ľudstvo si muselo poradiť s ďalšou „humanitárnou“ katastrofou, so stotisícmi vyhladnutých, zoslabnutých a len ťažko prispôsobivých „kreveťákov“. Improvizovaný utečenecký tábor District 9 sa sice v priebehu dvadsiatich rokov zmenil skôr na armádou strážené ghetto, v prípade apartheidom poznačenej Južnej Afriky to však nebola žiadna nová skúsenosť. A práve rasová segregácia je jedným z hlavných motívov debutového celovečerného filmu režiséra Neilla Blomkampa. Filmu, na ktorý dostal rodený Juhoafričan „obyčajných“ tridsať miliónov dolárov. Rozpočet neumožňujúci angažovanie akejkoľvej známej hereckej osobnosti sa stal napokon jedným zo šikovných marketingových ťahov tohto netradičného sci-fi a, úprimne, aj jedným z jeho pozitív. Rozumné zvažovanie využitia každého centu padlo v tomto prípade na úrodnú pôdu, a aj keď rozhodne nemožno hovoriť o dokonalosti, výsledný efekt je namiesto tradičného gýču veľmi milým prekvapením.
Angažovať do hlavnej úlohy herca bez akýchkoľvek väčších skúseností chce buď značnú dávku odvahy, zúfalstva alebo jednoducho pozoruhodný talent. Naštastie, toto bude skôr ten posledný prípad. Sharlto Copley (vo filme ako Wikus van der Merwe) síce nikdy netúžil po kariére pred okom kamery, dúfam však, že po zhliadnutí „District 9“ nebudem sám, kto by mu odporučil prehodnotiť vlastné životné priority. S jeho postavou sa stretávame hneď v úvodnej scéne snímku, kde Wikus sám seba uvádza ako pracovníka oddelenia „alien affairs“ nadnárodnej korporácie MNU. V skutočnosti je to skôr roztržitý babrák (mimochodom s parádnym prízvukom), ktorý dostane od šéfa a svokra v jednej osobe poverenie na presťahovanie „kreveťákov“ do inej, vhodnejšej lokality. Ako to už v kinematografií chodí, nič nejde hladko, nešikovný Wikus sa nakazí pre ľudí neznámym vírom a začne mutovať.
Ale aby tých dejových „spoilerov“ nebolo až príliš veľa, poviem len toľko, že vyššie spomínaná udalosť neznamená len zlom v zápletke diela, je aj zmenou v jeho spracovaní. Úvod aj úplný záver fílmu sú v podstate dokumentom ako keby skutočnej udalosti, čomu zodpovedá aj kamera a strih. Zvyšok tvorí klasické akčné sci-fi v podstate so všetkým, čo k tomu patrí. Až na pár „béčkových“ zakopnutí žánrový nadštandard. Väčšou trhlinu sú však občasné nelogické konania postáv, niektoré nedotiahnuté dejové línie a logicky nie najlepší scenár, keďže jeho značná časť bola údajne improvizovaná. V prípade hlavnej postavy sa dokonca hovorí o všetkých jej replikách, čo už je naozaj na pováženie. Na druhej strane, treba uznať, že si s tým Sharlto Copley (vzhľadom na okolnosti) poradil celkom dobre.
Samostatnú kapitolou tvoria počítačové efekty, kvantum peňazí z rozpočtu zrejme zhltli práve ony. Popravde, „District 9“ nie je žiadny onanistický brak a celkovú grafiku poňal sice na úrovni, no na sci-fi film stále pomerne decentne, v rámci možností čo najviac naturalisticky. O to konieckoncov Neillovi Blomkampovi aj išlo. Jeho stodvanásť minút trvajúci snímok sa snaží - akokoľvek je to nezvyčajné - vyvolávať súcit s väznenou a týranou mimozemskou rasou, spájať tieto udalosti s typickými neduhmi ľudstva a hriechmi, ktoré má na svedomí. Aj preto nie sú postavy počítačom vytvorených „kreveťákov“ vykreslené ako neforemná hŕba slizu, ale bytosti majúce čiastočne ľudskú motoriku, psychiku a samozrejme veľké smutné oči. Trochu bizarné, ale učínné vlastnosti pre vyvolanie empatie voči rasisticky trýzneným tvorom. Lacné, priehľadné, ale funguje to.
„District 9“ rozhodne nie je žiadnym klenotom kinematografie, ale ako kvalitný „nízkorozpočtový“ sci-fi snímok pozoruhodne baví. Prisudzovať mu za sťažené podmienky body navyše by bola hlúposť porovnateľná s umelým nadhodnocovaním malých lokálnych kapiel. Ide však o film, kde zaužívaná fráza o zvedavosti, čo prinesie ďalší autorov počin, nadobúda reálne kontúry. A to už sa počíta.
„District 9“ rozhodne nie je žiadnym klenotom kinematografie, ale ako kvalitný „nízkorozpočtový“ sci-fi snímok pozoruhodne baví. Prisudzovať mu za sťažené podmienky body navyše by bola hlúposť porovnateľná s umelým nadhodnocovaním malých lokálnych kapiel. Ide však o film, kde klasická umelá fráza o zvedavosti, čo prinesie ďalší autorov počin, nadobúda reálne kontúry. A to už sa počíta.
7 / 10
Vydáno: 2009
Vydavatel: Key Creatives
Stopáž: 112 min
DISTRICT 9
[USA / Nový Zéland 2009]
Réžia a scenár: Neill Blomkamp, Terri Tatchell
Produkcia: Peter Jackson
Hrajú: Sharlto Copley, David James, Nathalie Boltt, Jason Cope a ďalší.
Pre film bolo natočených celkovo 6 rôznych koncov. Nakrúcanie prebiehalo v reálnych chatrčiach, ktorých bývalí obyvatelia boli presídlení do bývania v lepších podmienkach.
Divný a zároveň zaujímavý dokumentárno-akčný sci-fi snímok, ktorý baví aj napriek nedomyslenému príbehu a mnohým logickým nezmyslom. District 9 je peknou ukážkou výborného filmárskeho umenia, ktorú by miliónové špeciálne efekty len pokazili. Atmosféra tohto filmu mi pripomenula nízko rozpočtové filmy z dielne majstra Petra Jacksona a nešlo o náhodu. Režisér snímku Neill Blomkamp pracoval pod producentskou taktovkou tohto velikána.
Som len zvedavý, či uniknuvší kreveťák splní sľub a ozaj sa o tri roky vráti, aby zachránil toho hlúpeho pozemšťana, ktorý v honbe za kariérou padol niekam, kde vlastne vôbec nechcel byť. Nech je ako chce, len mám strach, že pokračovanie to už bude mať omnoho ťažšie, a nielen u mňa.
Neobyčejně chytře natočená limonáda o emzáckém problému, která krom neotřelosti nabízí hotové zřídlo režijní invence. To, že některé rozumbrady film svádí k rozborům "jestli to takhle mohlo být a proč", je jen důkazem, jak sofistikovaně Blomkampova forma působí. Ale co si budeme namlouvat, District 9 přeje pokleslosti a s logikou se nemá vůbec cenu zaobírat. Jde především o neskutečně zábavnou a vychytralou podívanou, která dokumentární složku využívá jednak jako autentizační prvek, ale především jako funkční vypravěčskou zkratku. Zmíněné přesahy tu jsou, ale prvořadým posláním Districtu je bavit intenzivní akční sci-fi. A nebýt Star Treku, nebylo by pochyb o tom, že Blomkamp profoukl poněkud zahnívající žánr jako nikdo roky před tím.
Ani celkovo priemerný film ma nesklame tak, ako sľubne začínajúci a našliapnutý film, ktorý v druhej polovici skĺzne k priemeru až podpriemeru. Divák musí byť naozaj uvoľnený, aby po skvelej zápletke a nadupanom tempe úvodu filmu nestratil úsmev vtedy, keď sa krásne pripravená snímka zmení na zábery s utekaním, strieľaním a špliechavo vybuchujúcimi (zväčša) ľuďskými tvormi. Navyše na to, koľko práce si na začiatku tvorcovia dali s "uveriteľnosťou" príbehu, vyznie veľmi smiešne, keď sa výprava pre istý artefakt do superstráženého zariadenia zmení na párminútovú scénku popísateľnú slovami: "Prišli, (*bum* *šplech*)^x, zobrali, odišli."
DISRICT 9 žiaden prúser nie je. Nekladie si úlohu upútať témou a v konečnom dôsledku sa dajú výčitky prežiť už len vďaka netradičnej forme - vrátane naširoko otvoreného a takmer rozprávkového záveru, vďaka ktorému sa určite dočkáme pokračovania. To už však ani opakovaná forma zrejme nezodvihne tak ako jednotku, ktorá je napriek amputovanému príbehu za...
Od opuštění kina ve mně převládají mírně rozporuplné pocity. Na jednu stranu mě nesmírně zaujalo a potěšilo "neamerické" pojetí, styl kamery a-la reportáž, skvělá atmosféra, napětí k prasknutí, dobrý spád. Na druhou stranu mě lehce iritovala příliš okatá a dle mého laciná a samoúčelná symbolika rasismu, kerá se celým filmem vlekla. Nebyl jsem taky příliš unešen z přílišné lidskosti cizáků a jejich jakési harmonie a porozumění (nehledě na utlačování) mezi lidmi. To mi prostě nesedělo a neustále to přípomínalo, že to všechno je prostě jen zástěrka k symbolice rasismu. Proč tedy film rovnou nebyl o rasismu? Proč kvůli tomu museli být mimozemšťani tak strašně lidští a neuvěřitelní? Já prostě nevím, ale dojemné rozmluvy (cvakání) mezi cizáckým synkem a cizáckým otcem, rozčílený cizák, který si vztekle bouchne do dveří nebo zmínka o mezidruhové prostituci? Ale no tak! Tyhle "drobnosti" mě vždy spolehlivě vytrhly z dění a připomněly mi, že nejsem "tam", ale že sedím v kině a koukám na snímek o rasismu. Toliko k záporům. Vše ostatní jsou jen a pouze klady a skvostný divácký zážitek. Vynikající sci-fi akční jízda, která nedá vydechnout a které originalita prýští z každé minuty. Ďábelsky skvělý Sharlto Copley, který je evidentně fenomenální talent a v brzké budoucnosti o něm jistě hodně uslyšíme (uvidíme). Nesmírně uspokojivý byl i konec (tedy až na uplně závěrečný laciný záběr).
MInule jsem zase kecal. Tohle je totiž další dokonalá deska tohoto úžasného tělesa. Radost tohle poslouchat. Už zas.
Trochu prog rock/metalová exhibice. Toho tydlikání a hračičkování je místy opravdu hodně. Ale tito Švédové umí i příjemné melodie a přirozeně plynoucí pasáže, takže jim to předvádění odpustím. Ostatně, když na to mají, tak proč se trochu nepředvést, že?
Žijeme ve zlatých časech českého thrash metalu! Takové období hojnosti prostě nepamatujeme. Kapely na nás chrlí v horším případě dobré, v tom lepším (i v tomto) desky výborné a my si čvachtáme jako ten pověstný manža. Více v recenzi, teď si třepu palicí.
Švédské duo se na svém dalším albu ještě více vzdálilo postrockovým kořenům a dá se tedy tvrdit, že jejich hudba odplavala do specifické formy indie rocku, který se opírá o robustní kostru shoegaze. Opět slušné album.
Další švédský power metal, kterému vlastně nelze nic vytknout. Dobří zkušení muzikanti, kvalitní produkce a chytlavé melodie. Komponování dle osvědčeného mustru, přesto to dokáže zabavit. Dám tomu ještě pár poslechů a poté zapomenu, že to kdy existovalo.
Nepřístupná a temná blackmetalová deska, která spolu s disonantní nervozitou nabízí i death/doomové nálady. Dostat se tomu pod kůži není snadné, ale odměnou je lavina emocí. Střídmá stopáž navíc ukončí ta "muka" dříve, než by to člověku urvalo hlavu.
Sofistikovaně maluje, točí vtipné filmy, v MORTAL CABINET zanechal výraznou stopu, ze Slavíka ho vyhodili, páč jeho světem je hardcore rap. A je z Rumburku, což leccos vysvětluje! Když šel pro talent, Marty si nabral hrstě. Zase ho ukázal, zpíčenec jeden.