PRVNÍ HOŘE - Achtung, Sultan!
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Pro „metaláky“ nutnost, pro ostatní minimálně radost z dokonalé souhry všech pěti členů JUDAS PRIEST. Tak zní reklamní upoutávka na nové, v pořadí již páté živé album britských metalových pamětníků, působících na scéně již více jak pětatřicet let. V úzké souvislosti s tímto evidentně přehnaným a bohužel i zřejmě vážně myšleným nadhodnocením (aniž bych chtěl zároveň cokoliv snižovat) si však nemohu odpustit jinou poznámku. Kdo všechno vlastně si bude chtít tenhle záznam živě provedených jedenácti skladeb kapely ze světových turné v letech 2005 a 2008 poslechnout a kdo si ho také skutečně pořídí? Odpověď je možná o to jednodušší, o co „A Touch Of Evil: Live“ vystihuje podstatu problematiky celé řady živých nahrávek současnosti.
Finálním adresátem jsou totiž bezpochyby jen skalní (a tím myslím s velkým „S“) příznivci kapely, kterým jejich zažranost zaslepí oči a vede ruku do peněženky bez ohledu na to, co konkrétního album přináší. Čehož navíc skutečně není mnoho, zejména z hlediska jakési přidané, nadstandardní hodnoty. Proklamovaná jedinečnost výběru nikdy živě neprezentovaných skladeb je zrazena hned ve třech případech, které se, byť v podání Tima „Rippera“ Owense, již objevily na dvou předcházejících živých nahrávkách („Beyond The Realms Of Death“, „A Touch Of Evil“ a „Painkiller“). Ve zbytku si pak JUDAS PRIEST vedou poněkud přesvědčivěji (přestože by místy poněkud nešikovnou volbu nejspíš nedokázali úplně vyargumentovat - viz. např. živému provedení nepříliš nakloněná skladba „Death“), nicméně jistá bezradnost je přece jen ve vzduchu cítit, už jenom proto, že se jedná o ničím neobohacený sestřih z různých akcí a nikoliv třeba přepis jediného koncertu. Navíc samozřejmě nelze přehlédnout, že celková stopáž alba nabízí ještě dalších volných deset minut, případně možnost druhého, stejně dlouhého disku. Na něm by pak výběr skladeb, poctivě probraný (tedy nikoliv ničím neřízené přeskakování) celou historií kapely – míněno včetně zde netknutého období s „Ripperem“ za mikrofonem – mohl být daleko reprezentativnější a ruku v ruce s tím i zajímavější nejen ze sběratelského hlediska.
Jak je to s autentičností záznamu raději ani nedomýšlím, protože zvukové provedení (včetně Halfordova výkonu) je poměrně velmi čisté a čitelné, takže je možné, že původnímu materiálu byla podána pomocná studiová ruka. Rozsuzovat si to ovšem netroufám, tím spíš, že ve finále je opravdu jedno, zda-li přítel ve studiu byl či nebyl při závěrečných pracech přítomen. Kvalit a zejména atmosféry a jedinečnosti takových legendárních „živáků“, jakými byly třeba „Made In Japan“ od DEEP PURPLE, „Live After Death“ od IRON MAIDEN či „Unleashed In The East“, zůstaneme-li u našich jidášských interpretů samotných, prostě „A Touch Of Evil: Live“ z naznačených příčin ani nemůže dosáhnout, což je pro něj (a jeho prodejní čísla) zřejmě tím nejdůležitějším momentem. A to pochopitelně neberu v úvahu armádu internetových stahovačů, které případný nulový vklad do alba ještě popostrčí k tomu, aby si ho jen a pouze jednou poslechli a v tu ránu na něj víceméně zapomněli, neb skutečně spíše není, proč si pamatovat.
Jenže taková je prostě doba a je třeba s tím počítat, když vydávám živé album, ať jsem nebo nejsem JUDAS PRIEST. Což především znamená neodfláknout to, využít všech možností, které mi tato příležitost dává, natáhnout hrací čas, sestavit co nejlákavější playlist (když v podobném duchu dávali kupříkladu GAMMA RAY dohromady „Skeletons In The Closet“, vedli si o poznání lépe), přihodit kuriozitky, bonusy a nechtít být zkrátka papežštější než papež, aby i nezasvěcení „ostatní“ posluchači mohli mít minimálně radost z naší dokonalé souhry. Nesouhlasíte se mnou? Pak jste nejspíš skalní s velkým „S“, zatímco já jen „metalák“. V tom případě ovšem netuším, proč si s námi vydávající společnost tak nepěkně zahrává, když bychom si tu vlastně měli padnout do náruče a navzájem si pěkně notovat.
Pokud bych měl uvést příklad nějakého povedeného a šikovného živého alba, na „A Touch Of Evil: Live“ bych si velmi pravděpodobně nevzpomněl.
5,5 / 10
Rob Halford
- zpěv
Glenn Tipton
- kytara
K. K. Downing
- kytara
Ian Hill
- baskytara
Scott Travis
- bicí
1. Judas Rising
2. Hellrider
3. Between The Hammer & The Anvil
4. Riding On The Wind
5. Death
6. Beyond The Realms Of Death
7. Dissident Aggressor
8. A Touch Of Evil
9. Eat Me Alive
10. Prophecy
11. Painkiller
Invincible Shield (2024)
Firepower (2018)
Redeemer Of Souls (2014)
A Touch Of Evil: Live (Live) (2009)
Nostradamus (2008)
Angel Of Retribution (2005)
Live In London (Live) (2003)
Demolition (2001)
Meltdown (Live) (1998)
Jugulator (1997)
Metal Works ´73 – ´93 (Best Of) (1993)
Painkiller (1990)
Ram It Down (1988)
Priest ... Live! (Live) (1987)
Turbo (1986)
Defenders Of The Faith (1984)
Screaming For Vengeance (1982)
Point Of Entry (1981)
British Steel (1980)
Unleashed in the East (Live) (1979)
Killing Machine (1979)
Stained Class (1978)
Sin After Sin (1977)
Sad Wings Of Destiny (1976)
Rocka Rolla (1974)
Nudný záznam. Škoda. Nemusel to být takový průser.
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Atmosférický black metal / post-metal. Hodně odlehčená produkce plná vybrnkávaček, náladových pasáží a košatých atmosférických vsuvek. Zuby se moc necení, možná občas mléčné jedničky. Příjemný poslech, vyloženou hitovku však na "Succumb" nenajdete.
Šíleně plodný oneman projekt, Aaron Edge se utrhl ze řetězu s sází jednu desku za druhou. "Agglomeration" je třetí z letošních již pěti alb. A překvapivě to drží slušnou kvalitu. Pokud tedy máte rádi dusivý sludge doom s výbuchy disonantního šílenství.
Hulváti z Jura sú takí naši DARKTHRONE: o pol generácie mladší a s koreňmi v grinde miesto blacku, no doživotne verní metalovej klasike (s čoraz hrubším zvukom). „Kromaňon“ a „Abeceda nenávistí“ sa zapíšu do zlatého fondu. Zbytok asi nie, čo vôbec nevadí.
Oproti EP "God Made Me An Animal" ubral Greg Puciato (ex-THE DILLINGER ESCAPE PLAN), ale i skupina jako celek, na nekompromisnosti, objevují se více i zpěvné a melodické polohy, nicméně je to stále hodně nasraný a uřvaný post-hardcore té nejvyšší kvality.
Strhující rozsáhlé kompozice, které buď zcela pohltí, nebo unudí. Já se hlásím k první možnosti. Je to jako snové divadlo severského death metalu. Za mě je to zatím rozhodně jedna z nejzajímavějších desek letošního roku.
Singl „Winter Storm Vigilantes“ je povedená záležitost, která byla slibnou návnadou na nové album. Velká očekávání byla nakonec zbytečná. S trochou dobré vůle se na albu najdou dvě další slušné skladby, jinak je to stále ten samý a nenápaditý kolovrátek.