S deskou „The Martyrdom Of A Catastrophist“ by se JUNIUS při troše štěstí mohli dost dobře stát novou „hvězdou“ nezávislé rockové scény. Čtveřice Američanů na sebe během posledních několika let upozornila řadou EP, na nichž zajímavě mísila prvky nové vlny 80. let a post-rockové nálady, s často výraznými reminiscencemi THE CURE. Tato kombinace není přirozeně nikterak překvapivá. Překvapivě však působí lehkost, s jakou jejich hudba proudí, aniž by narážela na často únavou vyčpělost, která se ve zmíněné oblasti nezřídka vyskytuje.

„The Martyrdom Of A Catastrophist“ je dlouho očekávaný debut, který, jak si dovolím tvrdit, dosti překračuje naděje nastolené dosavadní tvorbou kapely a ukazuje zanícenost hudebníků pro svou věc. Album je tematicky ohraničeno životem a myšlenkami Immanuela Velikovskeho, a tento koncept se významně podílí na působivosti desky. Aniž byste potřebovali znát slova či jim rozumět, přeci kdesi na pozadí cítíte se zaujetím vyprávěný příběh, který čtveřice přetavuje do podmanivých tonů a jehož autenticita je podtržena fragmenty nahrávek rozhovorů a přednášek Velikovskeho. Vše, co se vám na JUNIUS mohlo dříve líbit, je stále zde, tentokráte však v dotaženější a preciznější formě počínaje strukturou skladeb a produkcí konče. Ačkoliv ozvěny minulých dob jsou stále slyšet, hudebníci je interpretují po svém a dokáží vytvořit působivé atmosférické plochy s nádechem epičnosti, nad nimiž se rozléhá naléhavý hlas Josepha E. Martineze, často doplněný nenápadně zakomponovaným post-rockovým ševelením. JUNIUS hezky obměňují výrazový rejstřík a na ploše desíti skladeb vás provedou bombastickým začátkem ve skladbě „Birth Rites By Torchlight“, přes mezihru reprezentovanou „A Dramatist Plays Catastrophist“, až po katarzní a sladkobolný závěr v „Letters From Angelica“ a do ticha se vytrácející „Mourning Eulogy“.

JUNIUS si tentokráte vše velmi dobře spočítali a přišli s deskou, která jde s jasně vytyčeným cílem přímo k jádru věci a kde hudba je až na prvním místě. A možná, že po několika posleších vám bude zcela jedno, že hlas Josepha E. Martineze někdy tolik evokuje vokalistu THE CURE, a přestanete přemítat nad žánrovými otazníky či řadou dalších zbytečných otázek. Zůstane pouze mozaika tónů, která na okamžik zcela vyplní vaše vnímaní a odpojí vás od okolního světa. A to nezní tak špatně, co myslíte?