OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Pokud jste to snad s Trojkou (a je jedno, jestli psanou jako 3 nebo Three) mysleli někdy vážně, jistě vám nemusím připomínat, jak skupina zněla před přelomovým zápisem „Wake Pig“. Pokud však sledujete dění uvnitř až od jejího příchodu do stáje Metal Blade, nutno předeslat, že kapela tehdy hrála mnohem přímočařeji, klasicky rockově, a ač ani tehdy rozhodně nestála na fleku a namísto zlatých kamínků posluchačům necpala dávno vybrakovaná naleziště, byla to přece jen drobet zívačka. A proč se ohánět minulostí v souvislosti s „Revisions“? Inu, jak už název napovídá, vracíme se ke kořenům. Tedy, ne snad že by 3 zkoušeli otočku o 180 stupňů, to jen archiv a přání fanoušků dostaly zelenou, a tak si zrevidujeme jedenáctku kousků. Hnedle trojice skladeb (jmenovitě „Fable“, „You´ve Been Shot“ a „Halloween“) se objevila na prvních dvou albech, ovšem tady mají současnou podobu zvukovou i aranžérskou. Zbylou osmičku mají v paměti leda majitelé butlegů a dem. Stylově nijak zásadně nevybočuje z očekávaného rockového mustru, pokud bych však měl vyzdvihnout nejlepší věci, určitě by to byla dvojka „Rabid Animals“, v níž elektrice zdatně sekundují vpády španělky, a která v sobě má nejvíc z toho, čím 3 oslovili později a závěrečný šraml „The Game“, což je jakýsi mix country, rock´n´rollu a kdoví čeho všeho ještě. „Revisions“ určitě nemusí a ani nemá být určena pouze pro pamětníky, poslouchá se moc dobře, osobně ovšem dávám přednost většímu rozptylu na „Wake Pig“ či „The End Is Begun“ a proto tedy hodnotím, jak hodnotím.
6,5 / 10
Revisions (2009)
The End Is Begun (2007)
Wake Pig (2005)
Summer Camp Nightmare (2003)
Paint By Number (2000)
proti debutu a Konci začátku zbytečnost...
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.