Spojení dvou nejlepších tuzemských crossoverových kapel v jeden večer. To si opravdu nelze nechat ujít. Obě hudební formace disponují jedinečným rukopisem. První osobitě kombinuje jazzové psychošílenství a energické hardcorové prvky a druhá přichází přímo z cirkusového šapitó, ve kterém provádí experimety s jazzem a punkem.

Něco málo po čtvrt na deset nastupují do světla reflektorů DIVE. Intro jim tvoří spříznění italové z EPHEL DUTAH. Úvod je upleten z nových skladeb, které mají k tvorbě Davida Tisa ještě blíž, než materiál zachycený na posledním albu. Po celou dobu na sebe upoutává největší pozornost zpěvák Dáda, jehož projev oprávněně otevírá otázku o jeho duševní příčetnosti. Vysoké čelo a rozčepýřené rostoucí háro v kombinaci s hypnotickými pohledy tajemně se usmívajícího geniálního šílence dodávají jeho projevu neopakovatelně autentickou příchuť, nemající na domácí scéně obdoby. Ale to zkrátka musíte zažít. Škoda snad jen zvuku, ve kterém se topily nástroje na úkor vokálu. Hlavně strunné instrumenty. Basa se místy ztrácela zcela a kytara byla až příliš bzučivě navýškovaná. Vynikající aranžérské motivy z dílny Filipa Noska tak vynikly hlavně při ryze instrumentálních pasážích. Ke konci na řadu přicházejí osvědčené hitovky z alba „Songs To Be Afraid Of“. Při poslechu nových a povětšinou česky otextovaných skladeb si říkám už aby byl na světě nějaký následovník posledního studiového materiálu, který je venku už více než tři roky.

I PRVNÍ HOŘE začínají svoji produkci novými skladbami. Po typickém pantomimickém příchodu se rozezněl set, jemuž jako vždy opticky dominovala postava pana Klauna. Ten obligátně dobarvil vystoupení teatrálně cirkusovými vložkami. Nechyběla chůze po laně s deštníkem, lovení klávesáka Bertráma z publika a další scénky. Ten, kdo na PRVNÍ HOŘE chodí pravidelně, však již drtivou většinu „fórků“ zná, což jim při opakovaném shlédnutí ubírá na kouzlu. Rozhodně bych uvítal více spontánnosti, ale možná je to pouze moje přání a většina lidí si už prostě jednotlivé skladby nedokáží na živo představit bez typického a opakujícího se scénického kabaretu kolem. Musím uznat, že pro tentokrát mnohem častěji kapela zavítala i mezi publikum a snažila se je zapojit. Hudebně vystoupení nemělo chybu, drtivá většina skladeb se hrála ze stále aktuálního alba „Lamento“, zabrousilo se i do staršího „Commedia dell´arte“ a člověka asi ani neudiví, že PRVNÍ HOŘE museli na třikráte přídavkovat, než je lační posluchači z prken propustili.

foto: ilustrační (převzato z officiálního profilu kapely)