Mladí, muzikální, svěží a čerství. Takoví jsou ve čtyřech přídavných jménech sympaťáci z původně grindcorové sebranky THE NUMBER TWELVE LOOKS LIKE YOU, která nyní kombinuje math metalové bouře s indie rockovou intelektuálskou nonšalancí a jazz rockovým hudebním cítěním. Svůj původ v syrovém corovém extrému však nezapřou. Jejich nedávné vystoupení v Praze ve mne zanechalo velmi silné pocity a ujistilo mne v tom, že nemít na našem webu recenzi tohoto amerického unikátu by byla jednoduše chyba. A proč? Protože tato banda nesmírně talentovaně kombinuje neslučitelné. Její tvorba tvoří celek tak neuvěřitelně funkční a výbušný současně - téměř jakoby nebylo náhodou, že z New Jersey pocházejí i THE DILLINGER ESCAPE PLAN. THE NUMBER TWELVE LOOKS LIKE YOU na tom jsou ale přeci jen trochu jinak než starší kolegové. Jejich přístup je mnohem citlivější, melodičtější a nebál bych se říci, že i muzikálnější a progresivnější.

Pokud bych měl vybrat jedno podstatné jméno, které by vystihovalo „Worse Than Alone“, pak to bude jednoznačně pohyb. Tím nemyslím jen živelný projev kapely, ale hlavně pohyb hudební. Neustále poskakující kytary, změny temp, nálad střídání vokálů, ve kterých floutkovský androgen Jesse Korman dokáže hystericky vřeštět jako smyslů zbavený, ale velmi dobře mu jdou velmi jímavé rozněžnělé vyšší vokály, které přerůstají až do pro jeho hlas velmi specifických feminních dimenzí. Kapitolou samou pro sebe jsou sólové výstupy kytar, kde zaznamenáte mathcorové zlomky, jazzrockový cinkot i klasicky hard rockovou sólovou školu, přičemž do do sebe vše geniálně pasuje. Nikde nic nepřečuhuje, nic nepůsobí násilně. THE NUMBER TWELVE LOOKS LIKE YOU natočili album, které mě ani po půl roce neomrzelo poslouchat zas a zas. Za zmínku stojí i to, že si kapela celé album produkovala sama, ale na zvukové stránce se však neangažoval nikdo jiný než Steve Evetts, které opečovává hudební formace v rozsahu THE CURE – THE DILLINGER ESCAPE PLAN a na zvukovém balení je mistrova ruka setsakramentsky znát. Po hudební i zvukové stránce album, které se nadmíru povedlo. „Worse Than Alone“ je jednoznačně jedno z nejosobitějších a nejzajímavějších děl minulého roku.