PRVNÍ HOŘE - Achtung, Sultan!
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Ať už znáte T/M/K pod zkratkovitým názvem, nebo si je spíše upamatujete jako THE TEXTBOOK OF MODERN KARATE, či THEE MALDOROR KOLLECTIVE, a vlastně i za předpokladu, že o nich právě teď slyšíte poprvé – zbystřete. Album „Need The Needle“, které v tomto roce vydali jako svou sedmou řadovou desku, totiž kloubí prvky instrumentální hudby, ambientu, elektra, jazzu a vlastně i black metalu, ze kterého před osmnácti lety vzešli. Troufám si tvrdit, že už jen tato informace postačí k tomu, aby se stali, prozatím alespoň malým, lákadlem. Co ale nahrávku charakterizuje nejvíce, je pravděpodobně změna. Vývoj, pohyb, experiment. Velice obecně by se dalo skladby rozdělit do dvou šuplíků. Jeden obsahující nahrávky především pomalejší, někdy ambientní, s ruznými pípavými/pisklavými ruchy a částečně vesmírným podbarvením navazuje na druhý – futuristický. Kombinuje všechny možné zvuky okolního světa, chvílemi se přistihnete v kabaretním opojení, za moment zase v luxusním jazzovém klubu. Ve výsledku ale většinu času prostě jen vstřebáváte velké množství podnětů a roztříštěných skládaček, aby nakonec zbyl jen jakýsi neuchopitelný pocit. Obě polohy však velmi často T/M/K střídají v jediné skladbě. Ke zpestření sem tam zařadí i „rozjařenou“ náladu – a těm, kteří by je chtěli charakterizovat pár slovy, jde hlava kolem.
„Major Problem In Washington DC“ v sobě spojuje velké množství výše zmíněných protikladů tak, že se z nepochopitelných důvodů skvěle doplňují. Klidná melancholická melodie klavíru nezůstane dlouho osamocena, přidává se zvuk rádia, ruchy ulice a zdánlivě rytmicky neslučitelné bubny. Vše je však náhle utnuto a přes zběsilé polo-elektro se nachvíli dostáváme do bluesového rytmu. Zatímco jazzová trubka vypichuje atmosféru, skladba líně pokračuje dál a vyznívá doztracena.
Klubová atmosféra (dalo by se říci až s funky prvky) pokračuje třetí skladbou „A Gibbet Rootwork“, opět však v polovině stopáže nastává zvrat. Ženský pláč otvírá novou rovinu – spojenou ze zvuků šamanských nástrojů, popřípadě rumbakoulí, které jsou doplněny elektrickými zvuky. K mému velkému překvapení však vše dohromady zní velmi dobře. „The Saigon Reduxes“ sází na kytary a rychlé bicí, v pozadí doplněné o ženský vysoký hlas. Ten je ostatně spojovacím prvkem i druhé části skladby, kdy klidnější rytmická část s cinkotem připomíná klasickou hudbu ke scénickému tanci. Jestliže jste se doposud domnívali, že výčet prvků, které T/M/K použili je snad konečný, „Clearwater Mumbo Jumbo“ vás přesvědčí, že i nějaký ten přetvořený rock´n´roll bychom společně zvládli. Hiltonovské mystické údolí se před námi rozprostírá v „Pushers From Shangri La“. K nenásilnému navození atmosféry se přidají, možná až přepříliš brzo, elektrické kytary a následně píšťala. Mystičnost a genius loci ze skladby přímo prýští. „From Railroad To Skyline“ je jednou z nejkouzelnějších a nejzajímavějších nahrávek alba. Kytara stereotypně vybrnkává (více méně) stále čtyři stejné tóny a melodii tvoří různé elektro zvuky. Následně se kytara dostane do popředí, jsou zařazeny přírodní nástroje a elektro shon najednou hraje druhé housle. Skladba se neustále prolíná, zkouší spojit to i ono takovým způsobem, že tyto přechody bez bližšího zkoumání ani nezaznamenáte. Velmi příjmná a uklidňující. Elektrizující závěr „Need The Needle“ v podání „Burn Lucy, Burn“ je přesně to pravé. Prvotní pocit děsuplného Moulin Rouge. Neklid a vnitřní boj se neustále stupňuje, k instrumentální části se přidávají výkřiky, následuje lehká gradace a pak najednou... nic.
Po poslechu „Need The Needle“ máte dvě šance jak se rozhoudnout – buď, že je deska absolutně o ničem a nemáte chuť si ji znovu pustit, nebo, že na ní něco je. To něco, co tak snadno (a snad jednou) přeroste v genialitu. Tvrdit, že T/M/K představují vrchol své tvorby, je velmi nadnesené. Na druhou stranu si myslím, že zrovna u „Need The Needle“ srovnávat netřeba. Mohu-li si dovolit trochu té hyperbolizace, je právě tato nahrávka jedním z nejzajímavějších alb poslední doby.
Velmi zajímavá deska kombinující plno hudebních stylů.
7,5 / 10
Marta Timon
- vokál
H:K
- kytara, ruchy
Drakon
- bicí
JD LaCroix
- samply, klávesy, počítačové efekty
Eve LaCroix
- samply, klávesy, počítačové efekty
1. The Burglar, The Herdsman & The Jew
2. Major Problem In Washington DC
3. A Gibbet Rootwork
4. The Saigon Reduxes
5. Clearwater Mumbo Jumbo
6. 3 Pennies National Messiah
7. Pushers From Shangri La
8. Comin' To A Town Near You
9. From Railroad To Skyline (Tokyo 1975)
10. The Siamese Eraser
11. Vita Cruda
12. Sicilian Lunch
13. Pink Boogeymen At The Speed Of Light
14. Burn Lucy, Burn
15. Sorcellerie Bruitiste
Need The Needle (2009)
Vydáno: 2009
Vydavatel: Aentitainment
Stopáž: 54:23
Produkce: Aentitainment , T/M/K
Studio: KillPop! Studios (2007), One Voice Studio
-bez slovního hodnocení-
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Atmosférický black metal / post-metal. Hodně odlehčená produkce plná vybrnkávaček, náladových pasáží a košatých atmosférických vsuvek. Zuby se moc necení, možná občas mléčné jedničky. Příjemný poslech, vyloženou hitovku však na "Succumb" nenajdete.
Šíleně plodný oneman projekt, Aaron Edge se utrhl ze řetězu s sází jednu desku za druhou. "Agglomeration" je třetí z letošních již pěti alb. A překvapivě to drží slušnou kvalitu. Pokud tedy máte rádi dusivý sludge doom s výbuchy disonantního šílenství.
Hulváti z Jura sú takí naši DARKTHRONE: o pol generácie mladší a s koreňmi v grinde miesto blacku, no doživotne verní metalovej klasike (s čoraz hrubším zvukom). „Kromaňon“ a „Abeceda nenávistí“ sa zapíšu do zlatého fondu. Zbytok asi nie, čo vôbec nevadí.
Oproti EP "God Made Me An Animal" ubral Greg Puciato (ex-THE DILLINGER ESCAPE PLAN), ale i skupina jako celek, na nekompromisnosti, objevují se více i zpěvné a melodické polohy, nicméně je to stále hodně nasraný a uřvaný post-hardcore té nejvyšší kvality.
Strhující rozsáhlé kompozice, které buď zcela pohltí, nebo unudí. Já se hlásím k první možnosti. Je to jako snové divadlo severského death metalu. Za mě je to zatím rozhodně jedna z nejzajímavějších desek letošního roku.
Singl „Winter Storm Vigilantes“ je povedená záležitost, která byla slibnou návnadou na nové album. Velká očekávání byla nakonec zbytečná. S trochou dobré vůle se na albu najdou dvě další slušné skladby, jinak je to stále ten samý a nenápaditý kolovrátek.