Nejsem žádným velkým znalcem poměrně obsáhlé diskografie finských AZAGHAL, takže nejnovější desku „Teraphim“ hodnotím s víceméně čistým štítem. Tu a tam ale člověk přeci jen něco zaslechne, díky čemuž mohu dlouholetým fanouškům kapely hned na úvod prozradit, že severské komando tentokrát útočí značně melodickými zbraněmi. Ano, spojení „rychlý + hypermelodický black metal“ vystihuje toto příjemné dílko snad nejlépe. Zatímco v minulosti družina z jihu Finska spoléhala především na agresivitu a syrový feeling, s přibývajícími léty lehce otupila hrany. Ale nedejte se zmýlit, dostatečná porce násilí je v tvorbě AZAGHAL i nadále přítomna, jen tentokrát vyplavaly na povrch již několikrát zmíněné melodie. Díky tomu se najednou do mysli vkrádá jistá podobnost s takovou CATAMENIÍ, jelikož je i té je vlastní rychlost, melodika a žánrová příslušnost. K tomu si přidejme i využití mateřského jazyka a mohutné sborové refrény a máme vymalováno. Pravda je však taková, že AZAGHAL mají daleko k občasné laciné podbízivosti svých krajanů. Místo toho tlačí mnohem více na pilu, a nejvíce ze všeho působí jako vyprovokovaní, agresivní čokli utržení z řetězu, kteří trhají na cucky vše v dosahu. Skladby sice nejsou nijak zvlášť progresivní, ale dokáží pobavit, a to je podstatné. Příjemná nahrávka, která si nehraje na žádné umění, ale sází na pěknou atmosféru, živočišnost a zlo. Pokud si myslíte, že slůvka jako „raw“ a „melodie“ se vylučují, zkuste sáhnout po tomto albu. Možná budete příjemně překvapeni.