Skutečně povedená taškařice o tom, kterak Američané objevili Ameriku. Sotvaže dozní první a největší vlna zájmu o symfonický power metal se ženským zpěvem, kterou už před nějakým tím pátkem rozfoukali především NIGHTWISH, přihasí si to tahle newyorská pětice s eponymním debutem a tváří se na něm, jako kdyby snědla všechno symfo-metalové moudro světa. Přitom ovšem nepředvádí nic jiného, než jednu školenou a pěkně znějící operní pěnici (Maria Breon), ex – bubeníka MANOWAR Rhina a třináctku skladeb nad slunce jasnější stylové příslušnosti a vesměs velmi průměrného invenčního charakteru, jenž je navíc jaksi pokřiven zejména typickou produkcí Joeyho DeMaia (znovu MANOWAR), doslova dýchající jeho mateřskou kapelou (typicky mohutné chorály varhan či velmi časté užívání dramatických úderů zvonu). Pakliže to na některých dosavadních živých vystoupeních kapely v České republice nebylo úplně přesně poznat, tenhle debut to odhalil v celé kráse: HOLYHELL (prozatím) nenabízejí skutečně nic, o co by našinec (a povyšme se protentokráte do rolí obyvatel jednotné Evropské unie) měl stát, protože doma toho má tuny a v mnohem, mnohem lepší kvalitě.