OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Ze všech dnes tak populárních kapel, provozujících uřvané metal-hardcorové šílenství jménem deathcore, mne nejvíc uchvátila poťouchlá partička ze Santa Cruz s podivným názvem ARSONISTS GET ALL THE GIRLS. Můžete ji v klidu hodit do jednoho pytle s podobnými úlety jako jsou IWRESTLEDABEARONCE, HORSE THE BAND, PSYOPUS nebo WAR FROM A HARLOTS MOUTH, ale oni jsou hudebně nejvíc vyvážení, je s nimi legrace a prsty po hmatníku jim běhají s největší lehkostí. Aktuální fošnu jsem nechal pár měsíců uležet a čekal, jak čas prověří mé nadšení. To mne neopustilo a tak nyní vyhlašuji „Portals“ za mimořádně povedenou super věc.
Začnu tím, že ARSONISTS GET ALL THE GIRLS nejsou seriózní. Tihle vychechtaní zevláci ze slunného Santa Cruz ale dokázali na novou desku vysypat takové parádičky a naklepat je tam s takovou jistotou a naléhavostí, že nezbývá než smeknout. Tak jako svého času SYSTEM OF A DOWN deklasují jen tak mimochodem všechny zarputilce, snažící se v potu tváře zachytit aktuální hudební trendy, a přitom onen zmiňovaný deathcore ani pořádně nehrají, oni si z něho spíše dělají prdel.
Tento soubor zběsilostí uvádí kosmické intro „Interdimensionary“, po kterém startuje klipovka „The 42nd Ego“ alias naštvaný řev, futuristické klávesy, death metal, hardcore, ska a mnoho dalších rytmů, úplně v pohodě, žádná křeč, všechny přechody z rytmu do rytmu jsou jasné jak facka. Počítejte schválně na prstech, kolik motivů vystřídají v „My Cup´s Half Empty“, pokaždé to tam napálí s takovou jistotou, že nechápu nic. Kytary, basa i bicí kličkují mezi jednotlivými takty jako úhoři, zrychlují, zpomalují, občas zasólují, avšak neustále drží pohromadě, neztrácejí sílu a až s dětinskou radostí střídají nálady, jak se jim zamane. Řádně rozlobený začátek „In The Empyreans“ v následujícím průběhu skladby přetaví v dojemnou melodii jak z hollywoodského happyendu, našlapanou hardcore/punk hitovku „Violence Is Fluid Triceratops“ zase doplní melodickými synťáky z osmdesátých let. V „Lost My Loss Of Ruin“ je těch změn už tolik, že chvílemi nevíte, jestli vám děcko nekroutí ladícím knoflíkem u rádia. V žádném případě se však nejedná pouze o legrácky, ARSONISTS GET ALL THE GIRLS umí být vážní jako v titulní „Portals“ nebo nekompromisní a krutí jako v „Saturnine“. Celý ten blázinec tlačí kupředu nehorázně našlapané a zároveň technicky dokonale zahrané bubny. Velkou předností je i charismatický řev nového zpěváka, parádní zvuk a hlavně lehkost, s jakou muzikanti hrají ony složitosti. Všechny skladby jsou navíc podané s nepolevující intenzitou a jsou velmi razantní.
„Portals“ je třetí deska těchto šílenců a určitě jejich nejlepší, vše si tak nějak sedlo, zapadlo na své místo a kapela odskočila konkurenci o několik délek. Skladby jsou sice úlet, ale dávají smysl, takže se při poslechu této desky v žádném případě nebudete nudit. Chápu, že to nejspíše není hudba pro každého, ovšem punková duše autora tohoto článku je až nebývale potěšena. Marně hledám v seznamu skladeb slabší položku. Tady jde jakákoliv objektivita stranou. Je to obrovské. Je to vichřice. Plný kotel. Musím.
„No End To Potential Perpetual Chaos
Your World Of Black And White Has Never Seemed So Small“
Profesorsky zahraný mix všech možných metal a core odvětví, proložený odlehčenými až veselými pasážemi. Nehorázně našlapaná deska.
10 / 10
Jared Monette
- vokály
Garin Rosen
- bicí
Sean Richmond
- klávesy
Arthur Alvarez
- kytara
Jaeson Bardoni
- basa
Derek Yarra
- kytara
1. Interdimensionary
2. The 42nd Ego
3. My Cup’s Half Empty
4. Skiff For The Suits
5. In The Empyreans
6. Saturnine
7. Violence In Fluid Triceratops
8. Portals
9. I Lost My Loss Of Ruin
10. To Playact In Static
11. Tea Time Tibbons
Vydáno: 2009
Vydavatel: Century Media
Stopáž: 52:59
Produkce: Zack Ohren
Studio: Castle Ultimate Studios, Oackland (USA)
dobréé
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.