KRUCIPÜSK je v českém showbusinessu tak trochu výjimka potvrzující pravidlo o nepoměru kvalita versus popularita. Sedm studiových desek a nekonečné koncertování přineslo těmto vtipálkům věhlas, zkušenosti a zástupy věrných fandů, díky čemuž si v současné době mohou v hudbě dělat, co se jim zlíbí. Již na minulém „Ahoj“ bylo jasné, že Hajíček a spol. našli dostatečně šílenou polohu, kterou nyní na aktuálním „Amen“ rozvíjí k větší dokonalosti. Pokračují v nastoupené cestě od líbivosti k větší tvrdosti a to hodnotím jako jednoznačné plus.

Mám-li nějak popsat současný zvuk libereckých, tak jako směs tvrdosti KORN, písničkovosti KABÁTu a hudební poťouchlosti veselých INFECTIOUS GROOVES. Jednotlivé skladby jsou čitelné, někdy až záměrně primitivně jednoduché. Ve většině z nich KRUCIPÜSK mixují uvolněné kytarové vyhrávky s megatvrdými na kost ostrouhanými rytmy, občas šoupnou nějakou tu legrácku, nebo hudební parádičku. Vyzdvihl bych určitě úvodní „Mamö“, ve které se jedna část tvrdá jako skála prolíná s klidnější, vybrnkávací pasáží, dále parádní kousek „Kafe a cigára“, kde to zase muzikanti šolíchají jakoby nic, aby najednou vypálili ostrý riff jak z repertoáru PRONG, pěkně podpořený foukací harmonikou. Podařené jsou i tepající kusy „Ostrov“ a ,„Zákon“ nebo „Krupicová kaše“ s povedenou gradací v závěru. Snahu znít jinak a tvořit netypické věci dokládá zajímavá až vtipná skladba „Shake Baby“. Naopak mezi ty slabší řadím nezajímavou „Pro lidi“, bez jejíhož poselství si dovedu album „Amen“ klidně představit. Tradiční změna v sestavě nastala na tomto albu na postu baskytary a jeví se tentokráte jako zásadní. Konečně má totiž KRUCIPÜSK basu jakou měl mít už dávno, prsty hranou, stylem funky/slap, což se k jejich hudbě přesně hodí a tomuto albu výrazně zvyšuje kredit. S kytarou se skvěle doplňují a vytvářejí osobitý zvuk této originální partičky.

Co se týká textů, tak strejda Tomáš je již starší kmet a témata tomu odpovídají, je kritický ke společnosti, přemítá nad smyslem života a lpí na tradičních hodnotách. Vtipně „fotrovský“ postoj zaujímá k mladé generaci v textu „Krupicová Kaše“. Vůbec texty na „Amen“ se jeví v kontextu celé diskografie kapely jako vydařené.

Zcela zásadní pro pochopení tvorby KRUCIPÜSK je naladit se na stejnou vlnu „polodementního“ humoru, mít nadhled a nebrat věci tak vážně. Pak pochopíte nadsázku s jakou je myšlený minutu a půl dlouhý nájezd ve skladbě „Blábol“, poselství skladby “Kafe a cigára“, nebo ulítlé kytarové motivy v závěrečné „Jára“. KRUCIPÜSK zdá se našel cestu, jak se vypořádat s konkurencí zahraničních hvězd, přitom je nekopírovat a nesklouznout k prvoplánové laciné zábavě. Tato kapela jde zkrátka svou cestou, je originální a daří se jí skloubit český „švejkovsko/kabátovský“ naturel s kvalitní hudbou.