Rok 1972 zastihl BLACK SABBATH na vrcholu kokainového šílenství. Stále se zvyšující vyčerpanost z nekonečných koncertních štací měla za následek neúměrné užívání návykových látek. Hektický život na cestách právě v tomto období označují samotní hudebníci jako éru největší prostopášnosti v historii kapely – „Měli jsme u sebe více drog než průměrná lékárna“. Věhlas Černého kvarteta však nadále nezadržitelně stoupal, takže pro nahrávání nového alba a s tím související relaxaci si překvapivě (poprvé v kariéře) vybralo Los Angeles. Z divokých drogových jamů uvnitř jedné rozlehlé vily v Beverly Hills se zrodil materiál pro následující album, později nazvané lapidárně „Volume 4“. Produkce se tentokrát ujali BLACK SABBATH sami a za asistence svého manažera Patricka Meehana vytvořili materiál, který, ačkoliv v žádném případě nepopíral jejich minulost, působil o trochu světleji a propracovaněji než tři předchozí nahrávky.

Jde vpodstatě o méně nápadné album, které je však ze zpětného pohledu na celou diskografii BLACK SABBATH nezastupitelné, a které znamená nejen přemostění a prakticky první krůček k větší aranžérské propracovanosti, ale také určitý mírný odklon od původního „downer rocku“, což byla značka, která kapelu charakterizovala na úsvitu její kariéry. Album „Volume 4“ také charakterizují o něco melodičtější zpěvové linky a celkově propracovanější struktura skladeb, což je patrné již v úvodní rozlehlé kompozici „Wheels Of Confusion“. Ta se stala jakousi oslavou života na cestách. Následuje notně podlazená „Tomorrow´s Dream“, píseň, která přímo navazuje na hutný materiál z předchozího alba „Master Of Reality“. Třetí skladba z celku vyčnívá asi nejvíce. Jde o dojemně sladkou baladu „Changes“, která jednak upoutá použitím jednoduchých partů piána, ale také skutečným Ozzyho zpěvem, jenž je zde melodičtější než kdykoliv předtím. Šlo o první větší krok od hutného riffového mustru směrem k rockovému střednímu proudu. Ve své době však skladba tak nějak zapadla a svou chvíli slávy zažila až o dvacet let později, díky živému zpracování na Ozzyho koncertním dvojalbu „Live And Loud“.

„Supernaut“ je členy kapely velmi ceněná píseň, která vznikla přímo na jednom drogovém mejdanu, jehož se účastnili také John Bonham a Robert Plant z LED ZEPPELIN. Tuhle věc ve středním tempu charakterizují svěží kytarové party (zajímavostí je, že jí Tony Iommi nahrával nahý) a neuvěřitelně groovy rytmika. Její psychedelický text pojednává o jakési kosmické výpravě do neznáma. „Snowblind“ je zřejmě nejznámější skladbou na desce a plně charakterizuje život kapely v tehdejším období – kokain, kokain a znovu kokain. Můj názor je takový, že Ozzyho hlas v prostřední pomalejší části této písně je prostě nádherný, a tato pasáž patří dodnes k tomu nejlepšímu, co lze na koncertech BLACK SABBATH slyšet. „Snowblind“ je jedinou písní z alba, která dodnes patří k pilířům živých vystoupení této legendy. Následuje „Cornucopia“ a my se znovu prostřednictvím podlazených riffů řítíme do záhuby. Butlerův text zde kritizuje konzumní společnost, aby stačil několika frázemi nastínit i svůj protiválečný postoj. Geezera prý inspiroval jeden článek v novinách, kde se psalo, že „Tento den zemřelo ve Vietnamu POUHÝCH 25 amerických vojáků“. Přes svižnou a nezvykle optimistickou „St. Vitus Dance“ se dostáváme k mohutné epické suitě „Under The Sun“, kde se kapela díky svým zatěžkaným riffům a temným vizím nadcházející apokalypsy předvede v nejlepší možné formě.

„Volume 4“ je velmi silné a vyrovnané album, které trpí pouze absencí naprostého trháku, takže je brané jako TO ALBUM, co leží ve stínu „Paranoid“, „Master Of Reality“ nebo následného veledíla „Sabbath Bloody Sabbath“.