Jestliže si kdekdo může stýskat nad nedostatkem vstřícné komunikace v dnešní společnosti, o metalové subkultuře to prohlašovat příliš nemůže, protože zde se i dnes najde spousta lidí nejen zaujatých pro věc, ale také otevřených konverzaci a hlavně ochotných si s vámi jako s do té doby naprosto cizím člověkem dávat sraz někde ve městě jen proto, aby vám předala svoji nahrávku. Člověk se při takové schůzce dozví několik zajímavostí, jako byla pro mne do té doby naprosto neznámá skutečnost o hudebním televizním kanálu, jehož spuštění se údajně plánuje letos na podzim a na kterém by prý mohli být ke shlédnutí i klipy pražských WHERE?…

Pro někoho může být úsudek, který si udělá o desce po jejím prvním poslechu rozhodující, jiný si podle něj udělá alespoň hrubý obraz o tom, co může od daného alba čekat, málokdo však na první dojem nebere vůbec zřetel. Kdybych se nesnažil při posuzování této desky chovat podle zásad té poslední skupiny, nemohl bych ale toto demo asi vůbec posuzovat. Ne snad proto, že by se jednalo o nějak zvlášť instrumentálně náročnou záležitost, je to spíše jistou stylovou pestrostí a netradičně různorodým žánrovým zaměřením. Pokud bychom se chtěli úzkostlivě držet škatulek, můžeme to obecně nazvat doom metalem, ale zde to nebude zdaleka tak jednoduché. Při poslechu této nahrávky budete mít jednou pocit, že posloucháte zasněné melodie podobné klasickému modelu předkládanému nám žánrovými legendami z Britského poloostrova, jindy vás zase napadne srovnání se slavnými pop-rockovými hvězdami 60.-70. let, ovšem výjimkou není ani (a teď se podržte) inspirace "moderními" trendy (nevím, zda jde o hip-hop či něco jiného, protože s podobnými směry moje posluchačské tendence zrovna nekoketují), s nimiž jsem zápolil asi nejdéle, jež jsou ale naštěstí předkládány s humornou nadsázkou tak jako v páté "Jorge". Mám-li vytáhnout některé skladby jako hity, bude to nejspíše čtveřice "Infinity life", "I need to...", "What is the meaning of being here" a "Ten seconds before death", u kterých je asi nejpatrnější odkaz doomové tradice: tesknivý hlas příliš neměnící své tempo doprovázený táhlou, plynule "vyprávějící", kytarou krátce si pohrávající s přeměnami nosných riffů doplněnou o pomalu, ale jistě, tepající dunivou rytmiku.Z jednotlivých skladeb bych se měl ještě zmínit o otevírající kytarové "Space", která posluchače kolébá již prvními takty, a také o začátku šesté "Prisoner", kde kluci použili melodii z "Come as you are" od NIRVANY.

Ne příliš kvalitní zvuk se dá celkem omluvit faktem, že se jedná pouze o demo a tak si můžeme přát, aby počin "Dismal depression" byl skutečně předzvěstí kvality případného řadového alba, jak se jeví mě, avšak je jasné, že jde pouze o začátek slibně započaté cesty. Proto klukům přeji, aby se jim nasazení, které nyní do hudby vkládají například pilným točením klipů, v budoucnosti vrátilo.