PRVNÍ HOŘE - Achtung, Sultan!
MInule jsem zase kecal. Tohle je totiž další dokonalá deska tohoto úžasného tělesa. Radost tohle poslouchat. Už zas.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Pre niekoho je šesť rokov večnosť a pre niekoho zas akoby to bolo včera. ASTAROT ale od svojej poslednej nahrávky vydanej v roku 2003 stihli urobiť niekoľko podstatných zmien. Po prvé – vymenili oboch gitaristov. Po druhé – hudobne sa o niečo odklonili od technického death-thrashu, štýlu, ktorý produkovali predtým. A po tretie – nahrali nový album.
Ak som predchádzajúci počin chválil za zvuk, tak v tomto prípade chváliť nebudem – dobré sa chváli samo. Martin Barla ako majiteľ štúdia nazbieral dostatok skúsenosti, aby zvuk nahrávky spĺňal všetky podstatné kritéria vedúce k mojej spokojnosti. Menej spokojný som však s hudobnou stránkou. Nie, nevadí mi, že ASTAROT spomalili a ubrali na tvrdosti, problémom je, že celá nahrávka trpí na vyčerpanosť a nedostatočnú schopnosť zložiť dostatočne zaujímavé a zapamätateľné aranžmány. Na ploche skoro päťdesiatich minút sa toho deje príliš málo. Gitary, aj napriek tomu, že sú dve, hrajú dookola to isté, takže jedna skladba splýva s druhou a už po prvých dvoch-troch songoch strácate prehľad, ktorý zásek to vlastne ide. Ani spev nijako nahrávke nepomáha, je jednotvárny a po čase pôsobí nudne. Ak sa kvôli niečomu oplatí vypočuť túto nahrávku, tak sú to bicie, ktoré sú dostatočne pestré a zaujímavé, čo ale na záchranu nestačí. Druhým dôvodom na pustenie si „Falling Down“ je možnosť vypočuť si, ako dokáže veľmi dobrá kapela prepásť šancu na vydanie silne nadpriemerného albumu. Áno, som presvedčený, že ASTAROT majú na viac a potenciál z nahrávky aj napriek horeuvedenému doslova trčí, chýba tomu podľa mňa naozaj málo – dobrý producent, ktorý by kapele nastavil zrkadlo a vytiahol z nich v štúdiu podstatne viac. Predsa len, samotný výborný zvuk k vytvoreniu dobrej nahrávky určite nestačí. Ako živá voda pôsobí posledná, slovensky spievaná skladba, hoci hudobne rovnaká ako ostatné, práve odlišný jazyk a spev dokážu zaujať- škoda, že ASTAROT nenašli podobný recept, čo sa týka hudby, aj u prvých deviatich songov.
Ak by ste z predchádzajúcich riadkov nadobudli dojem, že „Falling Down“ je absolútne zlý album, tak vedzte, že nie – je priemerný. Aj keď na slovenskej scéne je niekedy možné zaujať aj priemernosťou (prípadne aj podpriemernosťou), u mňa to akosi nezafungovalo. Škoda, ASTAROT niekedy patrili medzi mojich obľúbencov.
Priemerná nahrávka zabalená do vysoko nadpriemerného zvukového a grafického hávu.
5,5 / 10
Tomáš Blážo
- gitara
Slavo Tomas
- gitara
Miroslav Gejdoš
- spev
Roman Petrov
- basgitara
Martin Barla
- bicie
1. Reborn
2. Falling Down
3. Death Mandatory
4. BloodWork
5. Damned Savagery
6. Neuron
7. AfterLife
8. Agony Of Forget-me-not
9. Balls Were Shaken
10. Znamenia
Falling Down (2009)
Soul Suicide (demo) (2003)
Walk Through The Hyperspace (demo) (1993)
Vydáno: 2009
Vydavatel: samovydanie
Stopáž: 47:26
Produkce: Martin Barla
Studio: MF studios
u mna zafungovalo, az na ten spev, ten je fakt dost suchy....
MInule jsem zase kecal. Tohle je totiž další dokonalá deska tohoto úžasného tělesa. Radost tohle poslouchat. Už zas.
Trochu prog rock/metalová exhibice. Toho tydlikání a hračičkování je místy opravdu hodně. Ale tito Švédové umí i příjemné melodie a přirozeně plynoucí pasáže, takže jim to předvádění odpustím. Ostatně, když na to mají, tak proč se trochu nepředvést, že?
Žijeme ve zlatých časech českého thrash metalu! Takové období hojnosti prostě nepamatujeme. Kapely na nás chrlí v horším případě dobré, v tom lepším (i v tomto) desky výborné a my si čvachtáme jako ten pověstný manža. Více v recenzi, teď si třepu palicí.
Švédské duo se na svém dalším albu ještě více vzdálilo postrockovým kořenům a dá se tedy tvrdit, že jejich hudba odplavala do specifické formy indie rocku, který se opírá o robustní kostru shoegaze. Opět slušné album.
Další švédský power metal, kterému vlastně nelze nic vytknout. Dobří zkušení muzikanti, kvalitní produkce a chytlavé melodie. Komponování dle osvědčeného mustru, přesto to dokáže zabavit. Dám tomu ještě pár poslechů a poté zapomenu, že to kdy existovalo.
Nepřístupná a temná blackmetalová deska, která spolu s disonantní nervozitou nabízí i death/doomové nálady. Dostat se tomu pod kůži není snadné, ale odměnou je lavina emocí. Střídmá stopáž navíc ukončí ta "muka" dříve, než by to člověku urvalo hlavu.
Sofistikovaně maluje, točí vtipné filmy, v MORTAL CABINET zanechal výraznou stopu, ze Slavíka ho vyhodili, páč jeho světem je hardcore rap. A je z Rumburku, což leccos vysvětluje! Když šel pro talent, Marty si nabral hrstě. Zase ho ukázal, zpíčenec jeden.