KISSIN' DYNAMITE - Back With A Bang
Táto kapela má u mňa tú smolu, že vždy, keď si ich pustím, dostanem chuť na PINK CREAM 69. A vždy si pustím PINK CREAM 69. Ozaj, prečo nie je na Spotify môj najobľúbenejší album od nich - Sonic Dynamite?
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
To jsem se původně domníval, že to s debutovou deskou československých RARA AVIS bude podstatně jednodušší. „The Portrait“ se však nakonec ukázal být vším možným, jen ne nahrávkou pro první dojem. Ten se rozhodně nedal nazvat negativním, ale písně z tohoto alba si nárokují zvýšenou pozornost a úsilí při postupném zdolávání jejich skrytých zákoutí.
Desítka skladeb však přitom dokáže velmi dobře posloužit i jako nenáročná kulisa, ale v tomto případě by se dalo hovořit o jejím posluchačském podceňování. RARA AVIS mají ve svém snažení určitě vyšší ambice. Jejich pojetí nechybí míchání rockového základu s prvky popu a elektronické hudby, přičemž těch vstupních vlivů by se samozřejmě našlo více, nechybí skladatelská zručnost v podobě schopnosti přijít s poutavou a nevtíravou melodií a především bychom v něm stěží hledali byť jen náznaky provinční malosti. V předchozí větě uvedené žánrové zařazení berte prosím s větší rezervou, protože tentokrát je úkol zaškatulkovat recenzovanou kapelu poněkud náročnější. Základ hudby skupiny je však pevně rockový. Tu více, tu méně dravé kytary určují zvuk jednotlivých skladeb, který je však masivně podporován sytě znějícími klávesovými party. RARA AVIS ctí, a to místy velmi okázale, retro zvuk a velmi rádi podnikají výlety do minulosti sahající někam do poloviny osmdesátých let. Ačkoliv přeci jen o poznání rockovější, dal by se zvuk a vůbec celková charakteristika „The Portrait“ přiřadit do současného proudu kapel typu MIDI LIDI anebo KAZETY, které se vyžívají ve zpracovávání historického materiálu do veskrze současné podoby.
Zdařilá produkce účelným způsobem drží pestrý zvukový cirkus pěkně pohromadě a citlivě volí momenty, kdy do popředí protlačit ten či onen nástroj. To však samozřejmě závisí především od nálad a staveb jednotlivých písní. Album disponuje rovněž i šikovně sestavenou dramaturgií. V tomto směru RARA AVIS neztrácejí čas zbytečně zdlouhavým uvedením posluchače do jejich světa a naopak jej v podobě ostrého startu úvodní skladby „It Is Not Too Beautiful“ vtáhnou přímo doprostřed dění. Těžký kytarový spodek a dusavý rytmus bicích svádějí k divokému tanci. Až překvapivě obhroublý start zjemňuje zpočátku jen nenápadný zvuk kláves a hlavně emotivní vokál Daniela Galby, jenž netají snahu o expresivní projev, ale neobtěžuje přehnaným patosem a afektem. Z vyrovnané kolekce silných písní pak jen velmi těžko vybírat jednotlivé položky hodné zvýšené pozornosti. Přesto nelze nezmínit například takovou „Nail, Butcher & Thistles“, nesoucí pořadové číslo 2. Příjemnou náladu dynamického songu definuje jednoduchá kytarová melodie, která svojí atmosférou asi nejvíce odkazuje k anglickým SUEDE, uváděným jako jeden z inspiračních vzorů RARA AVIS. Ona lehká zasněnost a nostalgie tvoří určitě jeden ze společných jmenovatelů s Brettem Andersonem a spol. Tak trochu paradoxní je, že ač album nabízí spíše svižnější písně, videoklip byl pořízen k jedné z těch pomalejších. Tklivou „January And The Kindred Spirit“ lze určitě prohlásit za jednu z nejsilnějších z celé sbírky. Rockové nástroje tentokráte vyklízejí pole pro jemný zvuk kláves doprovázejících Danielův vypjatý vokál, explodující v naléhavém refrénu.
Na tomto překvapivě vyzrálém počinu, prostém jakýchkoliv dětských nemocí, by se toho dalo pochválit mnohem více. Počínaje podařenými a nepříliš veselými pocity dýchajícími texty a jejich přednesem ve velmi slušné angličtině, což není rozhodně pravidlem, a výborně zpracovaným artworkem z dílny grafického designéra Jana Vajdy alias Antimultivitamina konče. „The Portrait“ je albem, které alespoň v případě autora těchto řádků chtělo nějaký ten čas, aby pak zcela sebevědomě prokázalo svoje kvality. Ty pak s naprosto čistým svědomím můžu prohlásit za dostatečně trvanlivé na to, aby se o RARA AVIS hovořilo s patřičným respektem a uznáním.
Pestrým životem hýřící nahrávka, nabízející dostatek prostoru pro objevování svých skrytých zákoutí. Jedna z nejlepších tuzemských kytarovek z poslední doby.
8 / 10
Daniel Galba
- vokály, kytara, syntetizátory, laptop
Lukáš Sova
- basa, kytara
+ hosté
1. It Is Not Too Beautiful
2. Nail, Butcher & Thistles
3. b-
4. Mustiness
5. ffO
6. Purpose
7. January And The Kindred Spirit
8. Kinds Of Persons
9. Secret Dolls Can't Survive
10. Convention For The Paradise
The Portrait (2010)
Singles (singl) (2007)
Vydáno: 2010
Vydavatel: X-Production
Stopáž: 34:57
Produkce: Marek Rakovický
Studio: Lavagance studio
Táto kapela má u mňa tú smolu, že vždy, keď si ich pustím, dostanem chuť na PINK CREAM 69. A vždy si pustím PINK CREAM 69. Ozaj, prečo nie je na Spotify môj najobľúbenejší album od nich - Sonic Dynamite?
Zatím jen taková ochutnávka z připravovaného alba, které vyjde na konci srpna, plus dva znovu nahrané starší kousky. Ale Kanaďané svým vzletným prog metalem, odkazujícím i na to nejlepší od OPETH, dávají tušit, že se vrací ve slušné formě. Těším se.
"Ty Maďaři s tou trubkou" stále žijí a razí ten svůj atmo BM, tentokráte se střídavými úspěchy. Je to jako když při stěhování odsunete gauč, objevíte za ním zapadlé CD (nebo spíš MC?) a stisknete "play". Nové album s třicet let starou duší. Nostalgické.
Stále jsem spíše skeptický k těmto přehrávkám letitých klasik, ale je potřeba uznat, že alespoň z technického hlediska dostala legendární nahrávka osvěžující vitamínovou injekci. Otázkou ale zůstává, zda-li by nakonec nestačil slušný studiový remastering.
Před vydáním nového materiálu si připomínám album z roku 2022 a je to poslech, který mi v uších krásně dozrál. Mix postpunku, darkwave se špetkou black metalu často dává vzpomenout na ULVER v době jejich transformace.
V tom horkém spálenopoříčském sobotním odpoledni to byla láska na první poslech. A i na ty další se ukazuje, že "Vítejte v pekle" je úžasným black´n ´rollovým konglomerátem pod vlivem MOTÖRHEAD a MASTER´S HAMMER. Více takové čerstvé krve na naši scénu!
S výnimkou niekoľkých motívov a vokálu sa jedná o exkurziu v doméne kompozičnej bezradnosti a slabom zvuku. Ťažko uchopiteľný prekombinovaný a vo svojej podstate plochý materiál znie nefunkčne a zastaralo podobne ako jeho dvaja predchodcovia.