OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Ačkoliv historie této jihočeské thrashové grupy sahá až někam k roku 1993, jedná se teprve o její první oficiální zvukový počin. Jak už to u mnoha kapel bývá, ani Troodon se nevyhly útoku nesčetných personálních problémů a rošád, aby se nakonec podařilo ustálit pětičlennou sestavu doplněnou o hostujícího zpěváka Radka Popela z heavy metalových "Trais“, jenž je i tvůrcem grafiky obalu této nahrávky … Toť tedy něco málo z pohnuté historie Troodon …
Sic se nejedná o úplně žhavou novinku (Illusion bylo nahráno již během dubna 2001), neznamená to však, že to aktuálnosti materiálu nějak škodí. Jihočeská pětice se totiž upsala agresivnímu, přímočarému old school trash metalu, z čehož tedy vyplývá, že vás sice nečeká žádná moderna, ale na druhou stranu nutno říci, že se nudit rozhodně nebudete, jste-li vyznavači výše uvedených hudebních atributů. Je pravdou, že se v poslední době vyrojila z ničeho nic hromada reunion kapel rochnících se v klasickém heavy anebo trash metalu, o jejichž úpřimnosti by se dalo dlouho diskutovat, v případě Troodon však tyto pochybnosti lze směle zažehnat. Hoši si prostě jedou ten svůj poctivý trash a na nic si nehrají.
Úvodní flák Mirror je učebnicovou trashující vypalovačkou alá Exodus. Rychlé sekané riffy, nakřáplý vokál, toť typické prvky klasické trash metalové školy, které jsme již nesčetněkrát slyšeli, přesto si je v podání Troodon opět velice rád vychutnám. Kluci umí do své tvorby zakomponovat i heavy metalové prvky a v některých momentech i velice přijemně překvapit a přibrzdit rozjetou lokomotivu (Closed Eyes), v zápětí však opět přiloží pod kotel a plnou parou vpřed (Illusion)! K hráčským výkonům je zbytečné se vyjádřovat, protože jsou prostě v naprosté pohodě. Pěkně sekané rify, umná sólíčka, správně nasranej vokál a Pavlova rytmika neúnavně ženoucí své spoluhráče na zteč. Produkci a celkový zvukový kabát této nahrávky lze rovněž zařadit mezi nadprůměr, v domácích poměrech rozhodně mezi vyšší nadprůměr.
Pravá síla této muziky se však projeví při jejím živém provedení. Dokážou-li tedy Troodon přenést nasazení a agresivitu zachycenou na tomto kotouči i před své publikum, může se jednat o velice příjemný (pekelný) zážitek.
7,5 / 10
Petr
- vokály
Martin Przeczek
- hlavní kytara
Jan
- rytmická kytara
Roma
- basa
Pavel
- bicí
host: Radek
- druhý vokál
1. Mirror
2. The End of Day
3. Closed Eyes
4. Illusion
5. Forehead Against The Wall
Illusion (demo) (2001)
Vydáno: 2001
Vydavatel: I.F.A. records
Stopáž: 21:35
Produkce: Troodon
Studio: Prodigy Sound Studio, České Budějovice
-bez slovního hodnocení-
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.