NAILS - Every Bridge Burning
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, tlak a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
A opět na nás útočí naši slovenští bratia. Naštěstí ovšem jen na naše sluchovody, protože jinak bychom to proti jejich MIGům 29 asi těžko vychytali. Minimalistické brutal duo ze Žiliny se loni rozhodlo konečně něco spáchat ve studiu. Miro (voc.) a Michal (guit, bass) jsou milovníky gore. Pamatujte si to dobře – co není gore, to nejsou Goreopsy. Naštěstí to neplatí i naopak. Ano, kluci se nechávají inspirovat US brutal gore/death scénou. No a jelikož kolem nich není dostatek dost rychlých a gore oddaných bubeníků, pomáhají si mašinkou. Co z toho plyne? No, plyne z toho jak jinak než – GORE! Už na obalu se na vás šklebí pěkná „gore“ jizva a když otočíte tape, tak na vás jukne heslo „WORSHIP GORE!“ Pak už jen třeba vložit tape do tape recorderu a vyvalí se na vás – no, hádejte co? No, popravdě řečeno nejdřív je tam intro, ale i to je řádně gore! Prostě pokud máte tohle rádi, Goreopsy se vám líbit budou. Minimálně aspoň trošku. Mně se třeba na tom moc nelíbí, že do strašně rychlých klepaček jsou nasoukány místy poměrně pomalé riffy. Ale proti gustu žádný dišputát. Miro má vokál řádně prokloktaný, takže bez obav. Chcete Goreopsy přirovnat? Snad zkuste skloubit brutalitu Viral Load s minimalismem Mortician. V každém případě všech pět zde rozmázlých gore výplachů má slušný zvuk ze studia Rapes, takže si stačí dát krvavý steak a oddat se GORE!!!
6 / 10
Vydáno: 2000
Vydavatel: Vlastní náklad
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, tlak a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Další alternativa pro příznivce BORKNAGAR je tato parta z Rocky Mountain. Sice nic převratného, ale jízda je to patřičně ostrá i melodická, plná hezkých momentů a přesvědčivé instrumentace. I střídání growlingu a čistého vokálu je namixováno s přehledem.
Páni muzikanti, hoďte tam něco svižného a veselého, kytary ať závodí s klávesami. Dobré, to je ono. Trochu kýčovité jak ti Taliáni STAMINA. A kdo je ten starý pěvec v novém čepci? Ale, nebyl on u ROYAL HUNT? Dobře jste to skloubili, radost poslechnout.
V pátek nás čeká masivní exploze v podobě novinky německých kanonýrů, to se cítím oprávněn tvrdit už na základě luxusního čtyřpísňového EP, které obsahuje ten nejlepší melodický black / death s hnilobným pachem obinadel a lidského masa. Fans do haptáku!
A jsou zpět. Po dekádě odmlky. Opět rozjuchaní, lehce infantilní, ale hlavně maximálně kreativní a hraví. Deska, u které se prostě nejde nepohupovat do rytmu. Je v tom nezbedná nakažlivost.
Řecký instrumentální postrock, jenž koketuje s blackgazem, ambientem i cinematickou hudbou, který se nebojí ani klávesových ploch a piana. Fascinující vizuál skvěle odráží znepokojivost a melancholičnost jejich hudby.
Další španělský příspěvek do už nyní bohaté nadílky výborných doom metalových nahrávek letošního roku. „Espectres“ je klasický, dřevní a čistý doom, přesto stále velmi emotivní a prodchnutý krásně ponurou atmosférou.