RADŮZA je zase tady. Pokud si snad někdo myslel, že mateřství tuhle svéráznou písničkářku zastaví, vykolejí, či snad úplně vyřadí z pravidelného koncertování, skládaní a vydávání písní, šeredně se zmýlil a kolekce zbrusu nových sedmnácti kousků mu budiž přesvědčivým důkazem i ostrou výtkou. A to nebudeme počítat v mezidobí vydané pohádky „O Mourince a Lojzíkovi“, kde se zpíváním také zrovna nešetřilo. Takže popáté, poprvé pod hlavičkou vlastní vydavatelské značky (s distribucí Indies MG) a velkým vyznáním na rtu. Co velkým, vlastně tím největším...

Jako zázrakem spíš, a tak nevíš
že zlou prosím sudičku: „Dobře mu věšť!
Mně přisuď, co jemu slevíš!“
a do zahrady sype se déšť

Promo materiály hovoří o albu „Miluju vás“ jako o dosavadní nejintimnější zpovědi autorky a co se textového poselství týče, bude to asi skutečně tak, vše navíc podtrženo křehce bílým obalem a bukletem plným rodinných fotografií. Ovšem s niterností a jemností v hudbě se to až tak neslučuje. RADŮZA oprášila garmošku, zase řeže do kytary, zařezává do masa a křičí. Ve výsledku tak mnohem zranitelněji působila předcházející nahrávka „V salónu barokních dam“, ale nešť, i vyznání přece může mít koule a křik je někdy nejsilnějším projevem lásky.

Ale abyste si nemysleli, že se bude jen šturmovat za hlaholu polnic, to zas ne. Ten zmiňovaný velký návrat harmoniky sice udělal svoje a s výjimkou skvělé „Du du du“ poměrně často evokuje skladby z dřívějška („Na sudá, na lichá“, „Rixum pix“, „Až půjdu po úbočí“ a další), ale pochopitelně nezůstalo jen u něj. Hraje i kytara, klavír, prostě všechno, co se hodí. Ovšem osobně preferuji písničky aranžérsky bohatší, neboť mají mnohem větší šanci zakrýt nějaký ten podobný postup bohatší instrumentací či případným druhým hlasem. Navíc především etno „Čokoláda“, klavírní valčíček „Kudy zaduly žestě“ (se skvělým textem v refrénu: „Jen harmoniko zaštěkej vztekle jak čubka, dokud ti sama neřeknu, zastav se, halt, vyrvi mi bolest z žaludku, z páteře, z pupka, ať vítr veme ji jak můj nakřáplej alt...“), kytarově teskný „Ocelový břit“, pro změnu řízná polka „Křídlovky“ a křehoučká cimbálovka „Do mandorly“ jsou výtečné skladby samy o sobě, kde nějaké asociace s minulostí vůbec nepřipadají v úvahu.

„Miluju vás“ je vlastně souhrnem všeho, co od RADŮZY dobře známe. Tu pohladí, onde kousne, jednou se pošmajchluje, pak zas nohou kopne do rozkroku. Může to vadit, ale nemusí. Ne každé opakování nutně vyvolává nudu a ne každý podobný melodický postup musí ve stejném duchu i pokračovat. Čili vlastně všechno v pořádku, přátelé.