KISSIN' DYNAMITE - Back With A Bang
Táto kapela má u mňa tú smolu, že vždy, keď si ich pustím, dostanem chuť na PINK CREAM 69. A vždy si pustím PINK CREAM 69. Ozaj, prečo nie je na Spotify môj najobľúbenejší album od nich - Sonic Dynamite?
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Švédské monstrum Necrophobic patří už více než deset let (založeni 1989 ve Stokholmu) ke stálicím místního extrémního záhrobí. Byli to právě Necrophobic, kteří začínali ve své domovině jako jedni z prvních experimentovat s křížením black a death metalu (jako další zástupce můžeme pro srovnání jmenovat melodičtější Sacramentum, Noctes, Naglfar nebo třeba i nedostižné Dissection). Materiál prvních alb byl stigmatizován blackem jen velice málo, spíše se nechal unášet obrovskou deathmetalovou vlnou, reprezentovanou takovými veličinami jako Dismember, Grave, Unleashed atd, atd... Další steaky "Darkside" a "The Third Antichrist" už ale chlapci ochutili hned několika hrstmi černého koření. V podobných intencích se nese i nová, v pořadí čtvrtá nahrávka s vše říkajícím názvem "Bloodhymns".
Za nahráváním se Necrophobic vypravili do zapomenutého studia Sunlight. Nejdříve si proklestili zarostlou cestu k jeho zkorodovaným branám, za mixážním pultem vzbudili léta spícího Thomase Skogsberga a ve finále vymítili veškeré pavoučí osazenstvo i s jejich skromnými příbytky. Zvuk se podařilo vyextrahovat excelentní, tradičně chrastivý, a přitom explozivní a průrazný jako pancéřová pěst. Spojení skvělého zvuku s apokalyptickými texty a nekompromisní produkcí má v podání těchto čtyř maníků neskutečně devastující účinky pro vaše mozkové neurony. Zběsilý kolotoč se roztočí na plné obrátky už s první skladbou "Taste Of Black". Nastupuje agresivní riffing, časté tempové zvraty, bubenické paličky trhají blány na kusy a nad tím vším dominuje blackový ječák. Melodické party pohladí sluchové kůstky posluchačovy jen sporadicky. Kytary jsou perfektně nazvučené a nabroušené jako ty nejlepší instrumenty na patologii. Dvojice kytarových kovářů přesně odsekává čistě provedené výkovky deathového riffingu a navíc velice zručně provádí střelhbitá sóla. Zvolnění tempa přichází až se čtvrtou položkou "Shadowseeds", která se honosí slušnými melodickými záblesky, což je v kontextu alba spíše výjimečný úkaz. Pak se vše vrací do starých dobrých black/deathových vod. Závěrečná položka představuje zklidnění v podobě instrumentálky "Among The Storms".
Sečteno a podtrženo: Necrophobic jsou pořád stejně nekompromisní, tak jak je známe z jejich předchozích alb. Všech 10 kompozic na "Bloodhymns" představuje 10 rovnocenných bojovníků v tom nejlepším black/deathovém pluku. Velice kompaktní kolekce, která však postrádá výraznější oživovací prvky. Jednoznačně mi zde chybí trochu větší stylová rozmanitost (stejně jako v případě krajanů Diabolical). Nekrofóbní expres si to bohužel šine pořád ve stejných kolejích a ignoruje jakékoliv jiné progresivnější výhybky, které se tu nabízejí.
V oblasti grafické Necrophobic nikdy nevynikali přílišnou invencí - na třech albech a jednom demu se na coveru objevuje stále stejný motiv pentagramu, akorát v jiném barevném provedení. Ne jinak je tomu i v případě "Bloodhymns". Navíc s téměř stejným coverem na nás letos vyrukovali i vyznavači černého umění Mörk Gryning (album "Maelstrom Chaos"). To ovšem v žádném případě nesnižuje neoddiskutovatelnou kvalitu nového disku, který jest povinností pro každého správného black/deathera.
9 / 10
Tobias Sidegård
- basa a vokály
Sebastian Ramstedt
- kytara
Johan Bergebäck
- kytara
Joakim Sterner
- bicí
1. Taste Of Black
2. Dreams Shall Flesh
3. Act Of Rebellion
4. Shadowseeds
5. Morningsoul
6. Hellfire
7. Cult Of Blood
8. Roots Of Heldrasill
9. Blood Anthem
10. Among The Storms
In The Twilight Grey (2024)
Grace Of The Past (single) (2024)
As Stars Collide (single) (2024)
Stormcrow (single) (2023)
Live in Chicago (live) (2023)
Tsar Bomba (single) (2021)
Dawn Of The Damned (2020)
Devil's Spawn Attack (single) (2020)
The Infernal Depths Of Eternity (single) (2020)
Mirror Black (single) (2020)
Satanic Prophecies (boxed set) (2018)
Mark Of The Necrogram (2018)
Pesta (EP) (2017)
Womb Of Lilithu (2013)
Death To All (2009)
Satanic Blasphemies (compilation) (2009)
Hrimthursum (2006)
Tour EP 2003 (compilation) (2003)
Bloodhymns (2002)
The Third Antichrist (1999)
Darkside (1997)
Spawned By Evil (EP) (1996)
Bloodfreezing (demo) (1994)
The Nocturnal Silence (1993)
The Call (EP) (1993)
Unholy Prophecies (demo) (1991)
Slow Asphyxiation (demo) (1990)
Realm Of Terror (demo) (1989)
Vydáno: 2002
Vydavatel: Hammerheart Records
Stopáž: 45:56
Produkce: Thomas Skogsberg
Studio: Sunlight
-bez slovního hodnocení-
Táto kapela má u mňa tú smolu, že vždy, keď si ich pustím, dostanem chuť na PINK CREAM 69. A vždy si pustím PINK CREAM 69. Ozaj, prečo nie je na Spotify môj najobľúbenejší album od nich - Sonic Dynamite?
Zatím jen taková ochutnávka z připravovaného alba, které vyjde na konci srpna, plus dva znovu nahrané starší kousky. Ale Kanaďané svým vzletným prog metalem, odkazujícím i na to nejlepší od OPETH, dávají tušit, že se vrací ve slušné formě. Těším se.
"Ty Maďaři s tou trubkou" stále žijí a razí ten svůj atmo BM, tentokráte se střídavými úspěchy. Je to jako když při stěhování odsunete gauč, objevíte za ním zapadlé CD (nebo spíš MC?) a stisknete "play". Nové album s třicet let starou duší. Nostalgické.
Stále jsem spíše skeptický k těmto přehrávkám letitých klasik, ale je potřeba uznat, že alespoň z technického hlediska dostala legendární nahrávka osvěžující vitamínovou injekci. Otázkou ale zůstává, zda-li by nakonec nestačil slušný studiový remastering.
Před vydáním nového materiálu si připomínám album z roku 2022 a je to poslech, který mi v uších krásně dozrál. Mix postpunku, darkwave se špetkou black metalu často dává vzpomenout na ULVER v době jejich transformace.
V tom horkém spálenopoříčském sobotním odpoledni to byla láska na první poslech. A i na ty další se ukazuje, že "Vítejte v pekle" je úžasným black´n ´rollovým konglomerátem pod vlivem MOTÖRHEAD a MASTER´S HAMMER. Více takové čerstvé krve na naši scénu!
S výnimkou niekoľkých motívov a vokálu sa jedná o exkurziu v doméne kompozičnej bezradnosti a slabom zvuku. Ťažko uchopiteľný prekombinovaný a vo svojej podstate plochý materiál znie nefunkčne a zastaralo podobne ako jeho dvaja predchodcovia.