THE OCEAN zasvětili koncepci svých alb důkladnému rozboru naší planety a vesmíru. Fyzikální a přírodní zákony naťukli na albech „Aeolian“ a „Fluxion“, utváření a formování naší matičky Země probrali na albu „Precambrian“ a nyní se s novinkou „Heliocentric“ nacházejí ve vesmíru a řeší postavení planet a Slunce. Pro popsání takto velkého tématu zvolili neméně monstrózní hudební složku. Odložili neurvalost charakteristickou pro alba „Aeolian“ / „Precambrian“ a místo hardcoreové naštvanosti, metalové techniky, rozzlobeného řevu a výrazných kytar se do popředí derou piáno, smyčce a melodický zpěv. THE OCEAN vždy hledali alternativní cestu metalovým světem, ale při nahrávání „Heliocentric“ se zřejmě až příliš zabývali myšlenkou stvořit umělecké superdílo. Snaha za každou cenu překvapit je zahnala od tvrdosti až nepříjemně blízko k obyčejným smutným písničkám, kterým se zpravidla říká „indie rock“.

Začátek alba je však vcelku zajímaný. Strašidelné intro střídá úvodní „Firmament“, která je sice v kontextu starších desek měkkota, ale na druhou stranu ji popohání pěkný kytarový rif. Střídání melodický vokál / řev je příjemné na poslech a skladba má nápad. U následujících položek však kvalita klesá. „The First Commandment Of The Luminaries“ už můžeme označit jako rádio-friendly rock a „Ptolemy Was Wrong“, „Metaphysics Of The Hangman“, „Catharsis Of A Heretic“ už nejsou ani to. Smutné balady téměř bez kytar, nářky doprovázené smyčcovým orchestrem a piánem, které až nepříjemně připomínají COLDPLAY, v lepším případě THE RASMUS, jsou pro autora tohoto článku bohužel nepřijatelné. Naštěstí v závěru desky nastává alespoň částečný obrat k lepšímu. Ve „Swallowed By The Earth“ se energie pozvolna probouzí a závěrečná dvojice „The Origin Of Species“ a „The Origin Of God“ v sobě mají část bývalé tvrdosti. Kytaristé se do toho opřou, zpěvák nasadí ostřejší hlasovou polohu a album je tak z části zachráněno.

Důvod, proč nejsem z„Heliocentric“ nadšen, je až moc líbivý zpěv hlavního vokalisty Loice Rossettiho, příliš melancholie, smutku a nudného brnkání, které je skládané až příliš na efekt a prvoplánová pompéznost. Na podobné věci jsme přeci jen v případě této party nebyli zvyklí. Navíc v melodických linkách se zpěvák dost opakuje. Jako fatální se v této souvislosti ukazuje absence pěvce-divocha, kterým byl Nico Webers. Ten, zdá se, odnesl veškerou agresivitu do své našlápnuté deathcorové ukrutnosti WAR FROM A HARLOTS MOUTH.

„Heliocentric“ není celé špatně. To bych byl až příliš přísný, ale skupina ořezala všechny zásadní a pozitivní aspekty své hudby. Snaží se o něco úplně jiného než v minulosti a dá velikou práci přikývnout na její současnou podobu. Nabízí se trefné přirovnání k poslední desce ISIS, kteří podobně vyměkli, ale v porovnání s THE OCEAN dopadli přeci jen lépe. Album nezachrání ani dobře promyšlená koncepce týkající se historického vývoje heliocentrického světonázoru (objevitelé, astronomové vs. inkvizice, křesťanství).

Jediné, co „Heliocentric“ ještě zachránit může, je druhá část dvojalba „Anthropocentric“, která vyjde na podzim a v souvislosti s kterou by pointa „Heliocentric“ byla jasnější. Bohužel v současné době nejsem schopen směřování THE OCEAN náležitě ocenit.