Generace metalových fanoušků odkojená podobou této hudby z devadesátých let musí nad existencí finských BARREN EARTH přinejmenším zvědavě zvednout obočí. Když jsem v nedávné recenzi minialba „Our Twilight“, jež předcházelo tomuto debutovému kotouči, naznačil mírnou skepsi nad nejbližší budoucností těchto Finů, nepředpokládal jsem, že budu nucen po pár týdnech uznat svůj omyl. „Curse Of The Red River“ nejenže nenudí vyčpělým retrem, ale právě naopak, perfektním způsobem rekapituluje jednu kovovou éru.

Těch inspirací se však na ploše regulérního alba nakonec ukázalo být mnohem více, než naznačil jeho krátký předchůdce. Od dominantního skandinávského, tedy spíše finského death/doom metalu, se postupně prokoušeme i vlivy keltské hudby anebo třebas i velmi jemnými náznaky art a progresivního rocku. Svým na tradicích lpících pojetím tak kolekce ponejvíce upomene na období před přibližně patnácti lety, nicméně s ryze moderním zvukem a bez jakýchkoliv rušivých tendencí v podobě až přílišné inklinaci k dobovému zvuku. Až by se skoro chtělo říci, že BARREN EARTH v mnoha momentech znějí, jak by asi zněli AMORPHIS v době „Tales From The Thousand Lakes“, kdyby měli více zkušeností a uměli lépe hrát. Stačí se zaposlouchat do vynikající „Forlorn Waves“, jejíž strhující keltský rytmus doprovázený neméně dynamickým nosným kytarovým rifem přesně upomínají na toto období.

Mikka Kotamäki myslím už své pěvecké kvality dostatečně prokázal v domovských SWALLOW THE SUN, takže stvořit jeho hlasu nejvíce sedící pěvecké party bylo i v tomto případě poměrně snadnou záležitostí. Záležitostí, která se navíc výborně poslouchá. Mikka zvládá s jistotou pestrý rejstřík poloh, tvořen vskutku šťavnatými brutálními anebo naproti tomu čistě odzpívanými rejstříky. Tyto kontrasty jsou vyváženy velmi funkčním způsobem tak, aby nepůsobily ani trochu násilně a jen jakoby z povinnosti. Jednou se zpěvné pasáže použijí v refrénech („Our Twilight“, „The Leer“...) anebo naopak jindy zase refrény tvoří brutální growling („Forlow Waves“ či emotivní „Flicker“).

Kompoziční postupy a aranžmá se na jednu stranu snaží ctít již dávno jasně vytyčená pravidla, nicméně ani ty žádným způsobem nezapovídají snahu o vítaná osvěžení importovaná z (v některých případech) úplně jiných teritorií. Takže nechybí ani taková překvapení, jakým je například „jethrotullovské“ sólo na příčnou flétnu v úvodní a zároveň titulní skladbě anebo až zasněně působící středověké intermezzo do té doby nerušeně vpřed pádící metalové řežby „The Ritual Of Dawn“, které navíc ještě výborně vyšperkuje příjemně znějící Kotamäkiho hlas.

Skladatelská jistota a sebevědomí zde v harmonickém svazku se svěžími nápady a masivním zvukem postupně píseň za písní budují památník jedné metalové epoše, aniž by přitom BARREN EARTH zůstali pouze u nostalgického vzpomínání na „ztracené mládí“. Kdepak, „Curse Of The Red River“ je na takovéto tvrzení až příliš vitálním a životaschopným jedincem, který zároveň i vyvrací tvrzení o čištění šuplíků za účelem jednorázového hudebního projektu, pro nějž zúčastnění neodvedou standard ze svých domovských kapel. Spíše si troufám tvrdit, že některým se ho možná povedlo i překročit.