PRVNÍ HOŘE - Achtung, Sultan!
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Hned úvodem musím čtenáře upozornit, že materiál prezentovaný na recenzovaném disku si skutečně nic nezadá se svým souhrnným názvem „Exploding Head”.
Ačkoliv se A PLACE TO BURY STRANGERS (APTBS) nijak netají sklony k chmurným hudebním náladám a poselstvím, tak metodika, kterou používají k dosažení svého úzkostlivého libida, může důvěřivého posluchače pěkně potrápit. Brooklynská trojka totiž drsně hladí svoji zatraceně rozmanitou kombinací post-punkové idey s vlivy noise rocku, shoegaze a zvláště pak industriálu.
Desítka vesměs svižně uhánějících skladeb hned při prvním doteku spolehlivě obmotává chapadly popové návykovosti, ze kterých s každou další várkou poslechů vyjíždí ostré drápky infikované dlouze nabíhajícím nervním sérem. Toto při opakovaném užívání doslova rozkmitává a štěpí mozkové komory a takto navozuje pocit dobrovolného stavu schizofrenie. Materiál potom zvláště nabírá na intenzitě a účinnosti je-li vstřebáván při každodenně moderních „nemám čas” stresech, kdy na vás všecko kolem patřičně nepříznivě dopadá.
Nic se však neděje za pomoci nějakých prvoplánových extrémů, ba právě naopak. Pokud očekáváte afektovaný zpěvo-krákor, tak dostanete poměrně klidný, odevzdaně naléhavý přednes, který se spíše, plivajíce cynické texty, drží hlubších, mírně tvárných poloh, tak aby podpořil dominující rytmické duo, jemuž ve většině případů z pozadí dodává šmrnc echo-depresivně naladěná kytara, nejednou sahající i po dosti melodických motivech („In Your Heart”, „Smile When You Smile”). Jak šestistrunka, tak i basa velmi často vysílají své vzkazy přes různé krabičky efektů (nejtemněji v „Ego Death”). Nikdy však nedochází k žádnému přehnanému vazbení na dvou strunách po dobu dvou minut. Album občas nenápadně tíhne i k tanečním rytmům (nevýrazněji v „Keep Slipping Away”), ale ani tyto uvolňující záchvěvy nevedou k upuštění neustále se valícího přetlaku na sluchovody a jakoby svojí časovanou lehkostí ještě více umocňovaly už tak pěkně plíživou tísnivost vycházející z reproduktorů.
Celá koncepce tohoto psycho-varieté, kde svojí významnou roli samozřejmě sehrávají i střídmě exponované industriální samply, je pomocí jakési perverzní psychologie vybudována tak, aby nedávala posluchačovi, se kterým je smýkáno od stěny ke stěně, sebemenší možnost utéci ze svého psychedelicky skličujícího perimetru.
Ctíce odkazy THE JESUS AND MARY CHAIN, JOY DIVISON nebo třeba i THE CURE je „Exploding Head” druhým dlouhohrajícím zásekem v sedmileté historii a i díky velmi dobré produkci pro kapelu znamená vypilovaní vcelku svojského a chytlavého retro zvuku, který předesílal o něco slabší debut z roku 2007.
S deskou, která vyšla během loňského října pod křídly major labelu Mute, jsem strávil hodně času a APTBS pro mě v současné době, jako jedni z mála, představují téměř dokonalé zvládnutí látky, která mísí výše uvedené a mnou oblíbené žánry.
Je tedy libo kalich hořkosti?
Na vlastní nebezpečí!
8,5 / 10
Oliver Ackermann
- kytara, zpěv
Jonathan "Jono MOFO" Smith
- basa
Jason "Jay Space" Weilmeister
- bicí
1. It Is Nothing -
2. In Your Heart
3. Lost Feeling
4. Deadbeat
5. Keep Slipping Away
6. Ego Death
7. Smile When You Smile
8. Everything Always Goes Wrong
9. Exploding Head -
10. I Lived My Life To Stand In The Shadow Of Your Heart
Worship (2012)
Onwards To The Wall (2012)
Exploding Head (2009)
A Place To Bury Strangers (2007)
Vydáno: 2009
Vydavatel: Mute Records
Stopáž: 43:00
Produkce: Andy Smith
-bez slovního hodnocení-
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Atmosférický black metal / post-metal. Hodně odlehčená produkce plná vybrnkávaček, náladových pasáží a košatých atmosférických vsuvek. Zuby se moc necení, možná občas mléčné jedničky. Příjemný poslech, vyloženou hitovku však na "Succumb" nenajdete.
Šíleně plodný oneman projekt, Aaron Edge se utrhl ze řetězu s sází jednu desku za druhou. "Agglomeration" je třetí z letošních již pěti alb. A překvapivě to drží slušnou kvalitu. Pokud tedy máte rádi dusivý sludge doom s výbuchy disonantního šílenství.
Hulváti z Jura sú takí naši DARKTHRONE: o pol generácie mladší a s koreňmi v grinde miesto blacku, no doživotne verní metalovej klasike (s čoraz hrubším zvukom). „Kromaňon“ a „Abeceda nenávistí“ sa zapíšu do zlatého fondu. Zbytok asi nie, čo vôbec nevadí.
Oproti EP "God Made Me An Animal" ubral Greg Puciato (ex-THE DILLINGER ESCAPE PLAN), ale i skupina jako celek, na nekompromisnosti, objevují se více i zpěvné a melodické polohy, nicméně je to stále hodně nasraný a uřvaný post-hardcore té nejvyšší kvality.
Strhující rozsáhlé kompozice, které buď zcela pohltí, nebo unudí. Já se hlásím k první možnosti. Je to jako snové divadlo severského death metalu. Za mě je to zatím rozhodně jedna z nejzajímavějších desek letošního roku.
Singl „Winter Storm Vigilantes“ je povedená záležitost, která byla slibnou návnadou na nové album. Velká očekávání byla nakonec zbytečná. S trochou dobré vůle se na albu najdou dvě další slušné skladby, jinak je to stále ten samý a nenápaditý kolovrátek.