OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Stejně jako loni vyšlo pořadatelům Apocalyptic Form Of Death open air festivalu nádherné počasí a tak se bylo na co těšit.5.7.2002 se až na samotném cípu jižních Čech v malém městečku, které nese název Trhové Sviny, rozezněly struny kytar a zvuk metalové muziky se šířil široko daleko.
Jako první nastoupila pražská skupina INFLAMMATORY a i přes nesnesitelné vedro nahustila do posluchačů kvalitní porci death metalu. Jakožto první v pořadí měli pražáci trochu problém se zvukem, ale nic to neubralo na jejich kvalitě.
Jelikož českobudějovická mlátička COLP na festival nedorazila, na pódium se tedy seřadili F.O.B. z Tábora.Tuto grupu je asi zbytečné nějak zvlášť představovat. Pohoda a naprostej klídek, jakej kluci při hraní předvedli, jsem už dlouho neviděl.F.O.B. prostě umí.
Pro mě naprosto neznámá skupina BARRACUDA z Olomouce také nezklamala. Death okořeněný thrashem s dost schopným zpěvem. Nic víc-nic míň. Prostě pohoda.
Další v pořadí nastoupili českobudějovičtí BIZARRE EMBALMING s řádnou porcí kvalitního grindu. Když jsem přivřel oči, jejich zpěvák mi připomínal prase s kudlou v krku. Paráda-to můžu!!!
Po krátké cca půl hodinové pauze se na pódium usídlili plzenští INTERITUS. Tentokrát se představili pouze s jednou violou a bez příčné flétny.To ale pranic neubralo na jejich výkonu. Právě naopak!
Interitus po 40 minutách vystřídali TROODON, kteří se představili s novým kytaristou. Kluci nenechali nic náhodě a představili ve svém setu směr, kterým by se chtěli v buduocnu ubírat. Jejich nové skladby jsou podstatně pomalejší než na demu Illusion, ale na druhou strany zase podstatně techničtější. No, uvidíme, jak to jejich fanoušci přijmou. Každopádně na této akci zabodovali.
AGONY z Dačic s Mrcym v čele jsou již zaběhlým pojmem a svou pozici v Trhových Svinech s přehledem obhájili. Nejedna mánička si podupávala a potřepávala palicí. Co vytknout? NIC!!!
Když ke svému setu nastoupila death metalová MORTIFILIA ze Sušice, škvařícímu slunci pomalu a jistě končila směna a zimní stadion se najednou začal znatelně zalidňovat. MORTIFILIA zahrála úplně super!!! S takovým zvukem a s takovým nasazením jsem je ještě neslyšel. Perfektní rytmika, vynikající zpěv!
ANCIENT CEREMONY ze sousedního Německa nezahráli vůbec špatně. Pominu-li technické problémy s dvojšlapkou, nevím co bych jim mohl vytknout. Každopádně bylo vidět, že mají za sebou obrovské zkušenosti a své fanoušky si rozhodně našli.
Po ANCIENT CEREMONY nastoupila domácí formace MATER MONSTIFERA (na fotografii) a začly se věru dít věci! V tu ránu bylo pod pódiem k nehnutí. Po temném Intru se spustila nefalšovaná smršť atmosferického black metalu. Tři černooděnci od hlavy až k patě pobití pyramidami, hřebíky a já nevím čím ještě a k tomu pohledná klávesistka, přehráli všechny skladby z jejich dvou demosnímků Svíce Života a Sepsáno Krví a k tomu vysmahli jeden cover od MOTORHEAD. A aby toho nebylo náhodou málo, při skladbě Nevinnost si na pódium pozvali hosta. Byl jím frontmen Immortal Tears sám GRIEF. Po vyslechnutí této skladby jsem měl pocit, že zešílím blahem.Valivý zpěv Destructora a do toho nelidský štěkot Griefa. Co dodat? Pecka jako bejk! Když tento duet skončil, měl jsem pocit, že ohluchnu. Tak silná byla reakce publika. Pak přišli na řadu dva přídavky a 40 minut vzalo za své. MATER MOSTIFERA je ještě mladá kapela, ale ať chceme, nebo ne, bez jakýchkoliv servítek míří mezi domácí elitu. A upřímně řečeno, po dnešním koncertu na Apocalyptic Form Of Death mám pocit, že už je svému cíli hodně blízko.
Jelikož Tisíc Let Od Ráje nedorazili, IMMORTAL TEARS se stali poslední kapelou tohoto festivalu. Krátká příprava a šlo se na věc. Jejich set začal hrobovým intrem a na pódium se objevila pětice upírů v čele s Griefem, jehož grimasy a úchylné pohledy netřeba představovat. IMMORTAL TEARS disponovali skvostným křišťálovým zvukem a o jejich výkonu nešlo pochybovat. Přehráli některé skladby z jejich prvního CD Lasombra, The Heart of Darknes a fanouškům neúnavně pařícím pod pódiem nezapomněli prozradit něco málo z připravovaného CD, které by prý mělo světlo světa spatřit v zimě. Čas, který měli IMMORTAL TEARS vyhrazený, kluci a dívka patřičně využili a nenechali nic náhodě. Byl to pro mě opravdu super zážitek.
Apocalyptic Form Of Death festival 2002 byl letos úplně v pohodě a musím přiznat, že se už nyní těším na příští ročník. Podle mojich odhadů mohlo letošní ročník navštívit zhruba 400 fanoušků a to je dvojnásobný počet, než loni. Pokud bude návštěvnost stoupat stejným tempem, jako doposud, bude to paráda.
Abych však jenom nechválil….jedna výtka by tu byla.Budějovický budvar je vynikající pivo a i na tomto festu bylo v pohodě, ale čekat na pivo 40 minut je docela opruz. Ono se není ani čemu divit.V celém areálu byly pouze dva stánky po jedné pípě a to prostě pro 400 návštěvníků nestačí!!!
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.