PRVNÍ HOŘE - Achtung, Sultan!
MInule jsem zase kecal. Tohle je totiž další dokonalá deska tohoto úžasného tělesa. Radost tohle poslouchat. Už zas.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Pokérovaní divočáci jménem BLEEDING THROUGH fungují pod módní ochrannou známkou „metalcore“, ale stejně jako u mnoha dalších současných kapel, i v jejich případě jde o popisku zavádějící. Termín metalcore v dnešní době užívá každá druhá hlasitější kapela a je čím dál složitější si pod ním představit konkrétní hudbu. V případě BLEEDING THROUGH můžeme hovořit o zapojení velkého množství metalových zdrojů. Nebojí se zahrát ostrý „slayerácký“ thrash, ultra rychlé sypačky, přímočaré HC a příležitostně zabrousí i do oblasti melodického nu-metalu nebo na území symfonicko-blackových černokněžníků.
Bezejmenná novinka „Bleeding Through“ žádné velké nebo převratné změny ve směřování kapely nepřináší, ale přesto je album vydařené, proti předchozím nahrávkám více propracované a nabízí větší množství silných a zajímavých nápadů. Svoji roli možná sehrála i zajímavá akvizice na postu kytary, Dave Nassie hrál v punkových NO USE FOR A NAME, mihl se krátce v SUICIDAL TENDENCIES a možná je on ten důvod, proč BLEEDING THROUGH udělali krok sice nepatrný, ale za to správným směrem.
První polovině alba dominují ostřejší vysokorychlostní nářezy, ve kterých kapela zvolní jen sporadicky. Jako nejzajímavější se jeví kusy „Salvation Never Found“ nebo „Breathing In The Wrath“, ve kterých je vražedné tempo proložené zajímavým pomalejším motivem a skladby jsou tak pestřejší. V závěru alba dostává melodická tvář více prostoru a nekompromisní řezničina je hned lépe stravitelná. Členité skladby, jako jsou „Divide The Armies“, „Drag Me To The Ocean“ nebo závěrečná „Distortion, Devotion“ představují BLEEDING THROUGH v životní formě a slibují zajímavou budoucnost. Hlavní zásluhu na konečném úspěchu má zpěvák (a jediný zakládající člen) Brandan Schieppati. Na jeho zpěvu jsou roky praxe znát, je jistý v řevu i v čistém zpěvu a je cítit, že on je tahounem kapely. Velký vliv na výsledek mají i hojně využívané klávesy, které správně umocňují výraz kapely a přidávají hudbě black metalový odstín.
Odsoudit tuto kapelu s tím, že se jedná o moderní rychlokvašku, by bylo unáhlené a nepřesné, neboť aktuální nosič je šestý v pořadí a podobný styl drtí BLEEDING THROUGH víc než deset let. Svůj relativní úspěch vydřeli s tím, že nedostatek vlastní originality nahradili neustálým koncertováním, zápalem pro věc a na novince jsou odehrané roky a zkušenosti znát. Samozřejmě, lze těmto kalifornským drsňákům vytknout nedostatek vlastní osobitosti na úkor pospojování již vymyšleného, ale to bych neviděl, jako takový problém, vzhledem k razanci a přesvědčivosti, se kterou je toto album nahrané.
Poctivá a nekompromisní metalová řežba, čerpající z velkého množství metalových stylů.
7,5 / 10
Brandan Schieppati
- vokály
Brian Leppke
- kytara
Dave Nassie
- kytara
Ryan Wombacher
- basa, doprovodné vokály
Marta Peterson
- klávesy
Derek Youngsma
- bicí
1. A Resurrection
2. Anti-Hero
3. Your Abandonment
4. Fifteen Minutes
5. Salvation Never Found
6. Breathing In The Wrath
7. This Time Nothing Is Sacred
8. Divide The Armies
9. Drag Me To The Ocean
10. Light My Eyes
The Great Fire (2012)
Bleeding Through (2010)
Declaration (2008)
The Truth (2006)
Wolves Among The Sheep (DVD) (2005)
This Is Love, This Is Murderous (2003)
Portrait Of The Goddess (2002)
Dust To Ashes (2001)
Vydáno: 2010
Vydavatel: Rise Records
Stopáž: 42:54
Produkce: Chris Harris
Studio: Planet Z Studios, Hadley, Massachusetts (USA)
-bez slovního hodnocení-
MInule jsem zase kecal. Tohle je totiž další dokonalá deska tohoto úžasného tělesa. Radost tohle poslouchat. Už zas.
Trochu prog rock/metalová exhibice. Toho tydlikání a hračičkování je místy opravdu hodně. Ale tito Švédové umí i příjemné melodie a přirozeně plynoucí pasáže, takže jim to předvádění odpustím. Ostatně, když na to mají, tak proč se trochu nepředvést, že?
Žijeme ve zlatých časech českého thrash metalu! Takové období hojnosti prostě nepamatujeme. Kapely na nás chrlí v horším případě dobré, v tom lepším (i v tomto) desky výborné a my si čvachtáme jako ten pověstný manža. Více v recenzi, teď si třepu palicí.
Švédské duo se na svém dalším albu ještě více vzdálilo postrockovým kořenům a dá se tedy tvrdit, že jejich hudba odplavala do specifické formy indie rocku, který se opírá o robustní kostru shoegaze. Opět slušné album.
Další švédský power metal, kterému vlastně nelze nic vytknout. Dobří zkušení muzikanti, kvalitní produkce a chytlavé melodie. Komponování dle osvědčeného mustru, přesto to dokáže zabavit. Dám tomu ještě pár poslechů a poté zapomenu, že to kdy existovalo.
Nepřístupná a temná blackmetalová deska, která spolu s disonantní nervozitou nabízí i death/doomové nálady. Dostat se tomu pod kůži není snadné, ale odměnou je lavina emocí. Střídmá stopáž navíc ukončí ta "muka" dříve, než by to člověku urvalo hlavu.
Sofistikovaně maluje, točí vtipné filmy, v MORTAL CABINET zanechal výraznou stopu, ze Slavíka ho vyhodili, páč jeho světem je hardcore rap. A je z Rumburku, což leccos vysvětluje! Když šel pro talent, Marty si nabral hrstě. Zase ho ukázal, zpíčenec jeden.