OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Ano, to jsou ti hrdinové z dokumentu „Heavy Metal In Baghdad“. Iráčtí ACRASSICAUDA se od pádu Saddámova režimu tak trochu potloukali po světě, aby přes Sýrii a Turecko nakonec zakotvili ve Spojených státech. Zde jim po všech peripetiích bylo dopřáno vyprodukovat jejich de facto první oficiální nahrávku. Čtyřskladbové EP vcelku očekávaně nepřináší žádnou metalovou modernu, ale naopak důslednou aplikaci letitých a funkčních power / thrash metalových pouček. Ostře riffující kytary jako za starých dobrých thrashových časů, mohutné melodické nápěvy v refrénech a nezbytná kytarová sólička. Tihle tvrdohlaví Arabové vás dokonale teleportují o nějakých 20 let zpátky, což na druhou stranu v dnešní době určité renesance těchto metalových subžánrů nemusí nutně znamenat zatuchlý archaismus. Z těchto pocitů vás velmi rychle dostanou léty vybroušené instrumentální schopnosti kapely, stejně tak její již hluboko pod kůži vryté „ty správné“ a od žánrových veličin vypozorované kompoziční postupy. Vynikající „Garden Of Stones“ valící se ve středním tempu a zakončená jemnými orientálními motivy dokazuje, že s touto kapelou je nutné počítat a když se k ní konečně připojí i patřičná dávka štěstí, dlouhohrající album může přinést velmi solidní metalový materiál. Prozatím postačí se zaposlouchat do tohoto kvalitního čtyřskladbového mini, které navíc ještě bezpochyby nějakou to aranžérskou perličkou ve studiu zpestřil i Alex Skolnick.
7 / 10
Only The Dead See The End Of The War (EP) (2010)
Vydáno: 2010
Vydavatel: Vice Records
Stopáž: 20:49
nádejna skupina
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.