OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Ve špinavých dírách post-apokalyptického světa uplácali Francouzi ERYN NON DAE obludu, která se zabydlela v bažinách smutku a zoufalství, kam se neodváží vstoupit ani CULT OF LUNA nebo NEUROSIS. Použili k tomu ty nejkrutější části GODFLESH, MINISTRY a MESHUGGAH, které přišili na torzo uvedených post-metalových ikon. Extrémně vyhrocené kakofonie žalu a naprostého zmaru, efekty pokroucený řev, vazbící neurotické kytarové plochy, hlasitá výrazná baskytara a ozvěny bubnů vám hrají soundtrack k apokalypse. Tato kapela je naprostý opak jakéhokoli život oslavujícího hudebního křepčení. Extrém, za kterým dál už je pouze bolest, smrt, END. Experimentální metalová avantgarda, která jde proti pravidlům žánru a namísto ekvilibristických výkonů staví na pudovém prožitku a animální agresivitě. Performance, která má za prvotní cíl šokovat, ale po detailnějším průzkumu nabídne zajímavé hudební obrazy. Album „Hydra Lernaia“ je necelých 60 minut neotesané neuroticko-brutální řežby, která se zařezává hluboko do mozku a vynucuje si pocit blaženého rezignování. Z nějakého zvláštního důvodu však působí tento masakr očišťujícím způsobem a hudba disponuje obrovskou vnitřní energií, která vychází zejména ze strun mocné baskytary. Doporučuji pomalejší „Existence Asleep“ nebo poslední desetiminutovou „Pure“, která vás bez výčitek svědomí strojovým rytmem zatluče pod zem. ERYN NON DAE jsou další zajímavost, kterou nám přináší temná francouzská metalová scéna a „Hydra Lernaia“ je velmi syrový a překvapivě silný debut.
-bez slovního hodnocení-
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.