Sladká metalová Francie skrývá zřejmě mnohem více, než si nezasvěcené oko připouští. Scéna, pro mnohé redukovaná na kapely MISANTHROPE a ANOREXIA NERVOSA, přechovává ve svém lůnu skutečné skvosty. Skvosty, ke kterým se našinec propracovává velmi lopotně, nicméně zásluhou labelu Anvil Corp. by se alespoň s YYRKOON měl bez větších potíží seznámit. Vězte totiž, že tato kapela je jedním z objevů roku a dozajista také seskupením, které by mělo do dění na metalové scéně hlasitě promluvit.

Gruntem metalové pevnosti YYRKOON je trash staré školy, plný dynamických, melodiemi decentně nasycených riffů, které popouzejí nohu k dupotu a hlavu k třepotu. Jenže old school revivalů jsou tři řitě a většině z nich chybí to, co mají YYRKOON. Odvahu nahlížet na staré mistry z nového pohledu, odvahu uchopit trashing a skloubit ho s jinými žánry, propracovat ho instrumentálně, doplnit melodiemi, stvořit spoustu překvapivých pasáží. Francouzi se s trashovou sekerou vydávají do hvozdů power / speedové melodiky a zejména v refrénech se sekerka zakusuje do kmenů pěkně hluboko. Agresivní štěkot a growling všeuměla Stéphana Souteyranda přechází v těchto fázích do perfektního čistého zpěvu, nabroušené kytary se roztančí v líbivých partech a do hry vstupují i decentní a precizně vyvážené sbory a krkolomné klávesy. Jednotlivé vlivy se spojují do soudržného celku, který můžeme hrdě nazvat rukopisem YYRKOON. A pokud u většiny současných „objevů“ něco postrádám, tak je to právě vlastní rukopis…

Umírajícího slunce ponuře rozevírá náruč zvonivými klávesami intra „Idols Are Burning“, ale třeskutý nástup hudrajících seker v „Crystal Light“ vás rychle probere z melancholické letargie. Přesná demonstrace schopností metalové bestie YYRKOON – proměnlivý trashový part graduje v dvoukopákovém nářezu, vzápětí však přepouští místo skvěle vystavěnému refrénu. Práci sekerníků Souteyranda a Falempina je radost sledovat – takto se hrá metal, přátelé! Trojka „Flight Of The Titan“ přechází od trashové valivosti k blackově éterickým samplům a vrcholí lahodnou sólovou pasáží a power metalově nadlehčeným chórem, přizdobeným kytarovými trilky. Následná „The Clans“ je ukázkovou studií úderné power metalové středotempovky s vyřvávaným refrénem, skvělým riffovým lajtmotivem v podobě vzdušného sóla, a slušnými rytmickými předěly. Jak jednoduché, když znáte ten pravý recept. Praděd trash však dlouho nezahálí v nečinnosti – pátá koule do kožichu „Trash´Em All“ ho přivádí s kanonádou na scénu v letech nejlepších. YYRKOON mixují to nejlepší ze staré školy do tak úchvatného trashingu, že mnozí ctitelé velkých učitelů padnou na prdel. Šest minut pro trashový pomník mistrům, sochaný s nebojácnou progresivitou nadaných žáků.

Vrchol alba čeká hned vedle svěží vzpomínky na titány 80. let – famózní instrumentálka „Gods Of Silver“ představuje vůbec nejucelenější studii rukopisu kapely – syntéza agresivity, parádních melodických nápadů a hráčské zdatnosti… 2:58 festivalu temné atmosféry a originálního metalu. Speed metalu nejblíže stojí palba číslo sedm „Stolen Souls“. Zejména v refrénu je slyšet HELLOWEEN derrisovské éry – nechybí ani tradiční arpegio klání kláves a kytar, ale vše v jasném balení YYRKOON – temné, členité, mistrovské. Přechod k silně melodické notě potvrzuje i osmička „Screamer“ – zpočátku plíživá, nabroušená, ale následně prozářená dvojhlasem zpěvného refrénu. O variabilitě kytarových partů nemá cenu básnit... Předposlední hřebík do truhly pochybovačů – „Back To The Cave“. Postavte vedle sebe deathově řízný riff, klavírem podbarvený refrén, heavy vyhrávky a brilantně vystavěnou sólovou pasáž – že to nejde dohromady? Ale to YYRKOON setsakramentsky podceňujete!!! Instrumentální opus „Dying Sun“ završuje album s logikou a avantgardní lehkostí. Amen!

Co více dodat? Skvělý obal z dílny Thierryho Demareze, výpravný booklet, fantastický zvuk i profesionální produkce, která vypichuje dynamičnost projevu francouzských ďáblů. Výborné album, které nemá slabé stránky. YYRKOON mají vše, co má skvělá kapela mít. A proto vy byste měli mít je…