NAILS - Every Bridge Burning
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, tlak a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Když jsem si nedávno pouštěl nové ALARMA MAN, uvědomil jsem si, že na Metalopolis nemáme ani jednu zmínku o jejich minulé a o dost povedenější desce. Než tedy přikročím k recenzi aktuální albovky, rád bych doplnil několik řádek o čtyři roky starém re-releasu jejich dlouhohrající desky, který vydal německý Sinnbus (TROY VON BALTHAZAR, KAM:AS, atd.). Když se řekne Švédsko, většina si představí flotilu death metalových kapel s jejich typickým národním rukopisem, jiní se zasní u náladovek typu KATATONIA, či začnou počítat integrodiferenciální rovnice společně s MESHUGGAH. Jen málokdo si představí špinavou noise/math rockovou scénu, jejímž zástupcem jsou kluci z ALARMA MAN. A přece i ta stojí ve švédském království za pozornost. Na debutovém albu ALARMA MAN se prolínají vlivy math core, punku i noise rocku. Ryze instrumentální aranže místy připomenou punkovější a přímočařejší verzi amerického tria DYSRHYTHMIA v době prvních tří studiových počinů. Kytary se rádi udržují v nezbustřených středovýškových polohách, nicméně i tam dokážou svěže popohánět polyrytmický stroj. Vedle rockových početních sekanic si tu ALARMA MAN ujíždějí na smyčkově poskládaných brnkačkách, přesto však nečekejte instrumentální nudu. Tato švédská (ve své době) čtyřka z Göteborgu dokáže komponovat poměrně přístupný instrumentální math/noise rock, na kterém si smlsnou hudební plebs i vybíraví gurmáni. Jiskrná a sympatická klubová kapela, s nadstandardní hráčskou výbavou, kterou dokáže zabalit do dobře stravitelné omáčky. Velká škoda aktuálního odklonu od započaté dráhy.
7,5 / 10
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, tlak a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Další alternativa pro příznivce BORKNAGAR je tato parta z Rocky Mountain. Sice nic převratného, ale jízda je to patřičně ostrá i melodická, plná hezkých momentů a přesvědčivé instrumentace. I střídání growlingu a čistého vokálu je namixováno s přehledem.
Páni muzikanti, hoďte tam něco svižného a veselého, kytary ať závodí s klávesami. Dobré, to je ono. Trochu kýčovité jak ti Taliáni STAMINA. A kdo je ten starý pěvec v novém čepci? Ale, nebyl on u ROYAL HUNT? Dobře jste to skloubili, radost poslechnout.
V pátek nás čeká masivní exploze v podobě novinky německých kanonýrů, to se cítím oprávněn tvrdit už na základě luxusního čtyřpísňového EP, které obsahuje ten nejlepší melodický black / death s hnilobným pachem obinadel a lidského masa. Fans do haptáku!
A jsou zpět. Po dekádě odmlky. Opět rozjuchaní, lehce infantilní, ale hlavně maximálně kreativní a hraví. Deska, u které se prostě nejde nepohupovat do rytmu. Je v tom nezbedná nakažlivost.
Řecký instrumentální postrock, jenž koketuje s blackgazem, ambientem i cinematickou hudbou, který se nebojí ani klávesových ploch a piana. Fascinující vizuál skvěle odráží znepokojivost a melancholičnost jejich hudby.
Další španělský příspěvek do už nyní bohaté nadílky výborných doom metalových nahrávek letošního roku. „Espectres“ je klasický, dřevní a čistý doom, přesto stále velmi emotivní a prodchnutý krásně ponurou atmosférou.