OPETH - The Last Will And Testament
Návrat niekam k "Ghost Reveries" so zvukom posledných albumov. Stávka na istotu, ktorá však za vrcholmi tvorby zaostáva. Navyše, mňa osobne rozprávač pri sústredenejšom posluchu tohto koncepčného albumu irituje.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Ani se nechce věřit tomu, že letos se brány festivalu Brutal Assault otevřou už popatnácté. Za poslední roky jsme si už zvykli na pravidelný přísun velkých jmen současné metalové scény a nejinak tomu bude i letos. Areál bývalé vojenské pevnosti v Josefově je i nyní připraven přivítat početnou diváckou obec, stejně tak zástup vystupujících kapel. Kdo její soupisce dominuje, kdo by měl plnit roli pomyslného černého koně a kdo vám na ní naopak příliš nevoní, jste si už nepochybně dávno rozhodli sami. My samozřejmě také a proto vám předkládáme sumář toho, co několik z nás od letošního ročníku očekává.
Rudi - Je radosť sledovať, ako sa náš obľúbený festival rokmi mení, rastie, mohutnie. V súčasnosti je z neho snáď najzaujímavejší letný sviatok extrémnej hudby v Európe – a na rozdiel od francúzskeho Hellfestu na ňom nezmeškáte vôbec nič, ak samozrejme máte dostatočnú výdrž a dobrú kondíciu. Zaujímavé je aj porovnanie s mojím prvým Brutalčekom v roku 2005 – kým vtedy patrili medzi najväčšie lákadlá OBITUARY a MY DYING BRIDE, v aktuálnom programe sú z nich zástupcovia príjemného kvalitatívneho stredu tabuľky môjho záujmu.
Tej celkom logicky vládnu švédski majstri MESHUGGAH. Zimomriavky určite navodí aj IHSAHN (ak spustí niečo z tvorby EMPEROR, zmetie nielen Josefov, ale aj Hradec ©Jan Shnoff) a zrejme tiež DEVIN TOWNSEND, ak bude mať dobrý deň a zvolí správny setlist.
S veľkou radosťou si zgustnem na koncertoch takých veličín ako GOJIRA, CONVERGE, DYING FETUS; privstať sa oplatí kvôli COCK AND BALL TORTURE a váš skorší príchod do areálu určite odmenia aj hviezdni BARREN EARTH, kultoví DEVOURMENT a atraktívni KYLESA.
Justin Broadrick a jeho JESU budú tým správnym „exotickým“ korením festivalu, rovnako ako v nedávnej minulosti NEUROSIS a ULVER. Všetko ostatné sa bude niesť v znamení tradičných príjemných prekvapení, potvrdení zaručenej kvality, nečakaných či predpokladaných sklamaní, radosti, bolesti a vychutnávania si tej najlepšej extrémnej gitarovej hudby v priebehu celých troch dní.
Veľká škoda, že sa zrejme nezopakuje neuveriteľne pohodová atmosféra z minulého roka – či už kvôli akvizícii „vizovických“ CHILDREN OF BODOM, alebo neprajným predpovediam počasia. V každom prípade sa však je na čo tešiť.
Dalas - Když bude na pódiu řádit potetovaný divočák Jacon Bannon, nebudu v hledišti pod ním rozhodně chybět. Američtí CONVERGE jsou pro mě asi největší letošní tahák a pomyslným jazýčkem na vahách, které se tentokráte vychýlily ve prospěch mé účasti na festivalu. Těch laskominek samozřejmě i na mě čeká mnohem více. Švédové MESHUGGAH se (doufejme) neokoukají nikdy. V účast jižanských neurvalců KYLESA bych si ještě před takovými čtyřmi léty ani neodvažoval doufat a vystoupení finských náladotvůrců CALLISTO by mělo být rovněž dalším potvrzením o postupném srůstání jednotlivých „tvrděrockových“ scén.
Přestože se mi letos nepoštěstí shlédnout čtvrteční řádění, nelze z programu prvního dne nedoporučit u nás už velmi dobře známé ROTTEN SOUND, na jejichž výborný grindcore by měli o pár hodin později navázat neméně zdatní LOCK UP. Francouzi GOJIRA si už na festivalu také zahráli a vyjdeme-li z předpokladu, že budou ještě lepší, než minule, neměl by si je fanoušek kvalitního moderního metalu nechat ujít. Počertech intenzivní noční nálož slibuje kanadská úderka DESPISED ICON, po níž následují americké maškary GWAR, coby jeden z pojmů, které bych na tomto festivalu klidně oželel.
Death metalový žánr bude mít i letos pestré zastoupení. Od obhroublých zvrhlíků DEVOURMENT, přes polské rouhače LOST SOUL, jejichž fantastická loňská deska klade na jejich vystoupení nároky z kategorie nejvyšších až po technické sekýrníky ORIGIN či NECROPHAGIST, kteří by taktéž neměli zklamat.
Z těch melodičtějších spolků se jednoznačně nejvíce těším na „all-star“ projekt BARREN EARTH. Ti by měli s přehledem demonstrovat kvality své aktuální desky „Curse Of The Red River“. Ač z posledních počinů kanadského workoholika Devina Townsenda nejsem zrovna na větvi, jeho set i díky faktu, že se u nás příliš často neobjevuje, nehodlám ignorovat. Nezbývá než popřát příjemnou atmosféru a minimální rozmary počasí, jehož předpovědi nejsou alespoň prozatím příliš optimistické.
Klypso - MESHUGGAH. Rovnako ako sa redakční kolegovia zhodujú v tom, že sú pre nich Švédi jedným z najvábivejších bodov programu, musím aj ja priznať, že za tiene pochybností nad mojou plánovanou neúčasťou môžu práve oni. Nie, že by Brutal Assault nemal na súpiske aj iné kvalitné kapely. Naopak. Ibaže koncertná reputácia švédskeho tanku je pre mňa tentokrát jediným špeciálnym lákadlom. Nebude žiadnym prekvapením, ak hradby pevnosti Josefov zbúrajú práve Thordendalovci.
Ale zahanbiť by sa nemuseli nechať ani takí CONVERGE či KYLESA. Ak sa počas štvrtkového vystúpenia vo Viedni príliš neunavia, čakajú vás v oboch prípadoch energiou nabité sety, plné odletujúcich triesok a víriaceho sa prachu. Zhruba také, aké pravidelne predvádzajú aj sympatickí Francúzi GOJIRA.
Pojmy festival a zdravá životospráva sa vylučujú. Pokojne vynechajte piatkové a sobotňajšie obedné pauzy a bežte si radšej pozrieť duo CALLISTO – BARREN EARTH. Od ich hracieho času sa síce nedajú očakávať žiadne zázraky, ale ktovie... obe skupiny na svojich aktuálnych albumoch predviedli, že vedia preniesť poslucháča do iných sfér. Navyše druhí menovaní budú určite dobrou náhradou za v tomto roku absentujúcich AMORPHIS, SWALLOW THE SUN či OPETH.
JESU by pre zmenu mohlo predstavovať príjemné ozvláštnenie Brutal Assaultu. Bude určite zaujimavé sledovať, ako si Justin K. Broadrick poradí s vlastnou kolísajúcou formou a s veľkým festivalovým pódiom. Aké-také skúsenosti už určite načerpal na Hellfeste, kde nedávno vystúpil so znovuobnovenými GODFLESH.
Fanúšikovia extrémneho doom metalu si to tento rok opäť „odtrpia“ až do samého konca - nemeckí moreplavci AHAB stelesňujú absolútny chvost festivalovej súpisky, podobne ako v minulosti ESOTERIC a SKEPTICISM. Dúfam, že (pri nich) nezaspíte.
M. - Doufejme, že ať už se to nahoře se zmiňovaným počasím chystá jakkoliv, v hudebních očekáváních se rozčarování ani zklamání konat nebudou. Letošní soupiska Brutal Assaultu pro mě nebliká jediným vytouženým jménem, jako tomu bylo minulý rok díky ULVER, i tak je však velmi bohatá na kvalitní jména. A protože je jich poměrně hodně, zmiňme jen ta mým očím nejzářivější. Ve čtvrtek začneme hned z kraje piánko INSANIÍ, avšak do nadšeného tetelení si budeme muset počkat až do osmé hodiny večerní, kdy jaroměřskou pevnost zaplní jedno z hlavních lákadel letošního ročníku – GOJIRA. Pátek už bude z hudebního hlediska nabitější. I přes nepochopitelně brzký hrací čas si za žádných okolností nenechám ujít seveřany CALLISTO a následně posečkám na KYLESU. Obecně vzato ani pozdější hodiny nebudou fádní.
Jak to tak vypadá, sobotní večer se ponese ve znamení sirek – sirek do očí. Věřím ale, že noční maraton MESHUGGAH-MY DYING BRIDE-SARKE a AHAB bude rozhodně stát za to. Když pak vzpomenu ještě na fakt, že mu bude předcházet DIABLO SWING ORCHESTRA a předevšim pravděpodobně nejočekávanější lahůdka JESU, nezbývá než na moment zahnat motýlky v břiše a jít nachystat sebe a zrcadlovku.
Zajímavé pro mě budou i jiné kapely. Namátkou DESPISED ICON, GAZA, SIGH, NAPALM DEATH či BARREN EARTH...
Časový harmonogram pro letošní Brutal Assault festival
Čtvrtek 12.08.2010
Pátek 13.08.2010
Sobota 14.08.2010
Vzhledem k tomu, že po několika letech poctivé docházky budu mít nyní áčko, bych rád shrnul to, na co bych se těšil, kdybych jel. Ve středu by pro mne existovala zřejmě jediná pořádná kapela - a to sice GODLESS TRUTH – jedna ze dvou současných domácích death metalových kapel, u kterých jsem opravdu hrdý na to, že jsou z ČR. Čtvrtek by se u mne nesl ve znamení dvou ikon, poctivého grindcore v podání ROTTEN SOUND a pak samozřejmě specifického rukopisu jedinečných francouzů GOJIRA, kteří na BA byli naposledy v roce 2006. V pátek bych si musel hodně přivstat, protože by mě velmi zajímala americká bahnometalová GAZA na velké scéně. Jsem sice přesvědčen, že malém klubu bude mít jejich set mnohem drtivější sílu a velmi podobné to bude i u CALLISTO. Zcela jistě bych si nenechal ujít dvojblok zajímavých kapel, první by byla z hájemství poctivého dethu – DEVOURMENT a za nimi budou řádit kluci a holka z KYLESY. Mám trochu strach, jak si poradí na velké scéně CONVERGE, jejich vystoupení z Fluff festu 2007 to zřejmě nepřekoná, i tak byste mě našli velmi blízko pódia. Poslední den bych jednoznačně nechyběl na progresivním metalcoru z británie - THE ARUSHA ACCORD, které na stejné scéně budou střídat ORIGIN. Podobné silné místo v dramaturgii vidím po páté hodině, kdy nastupují JESU, za kterými následuje obligátní nedělní chuťovka pro gurmány – tentokráte DIABLO SWING ORCHESTRA. Takové jistoty jako DYING FETUS nebo MESHUGGAH snad zmiňovat nemusím.
Návrat niekam k "Ghost Reveries" so zvukom posledných albumov. Stávka na istotu, ktorá však za vrcholmi tvorby zaostáva. Navyše, mňa osobne rozprávač pri sústredenejšom posluchu tohto koncepčného albumu irituje.
V jisté BDM RPG hře vytváříte ultimátní postavu a její charakteristiky definujete následovně: Násilí: 100%, Technické skills: 100%, Skladatelská inteligence: 100%, Šarm: 100%, Oddanost 100%, Laskavost: 0%. Do kolonky "Jméno" pak vyplníte: DEFEATED SANITY.
Už poněkolikáté zní otázka stejně: Zničil Einar Solberg další desku jinak velice talentované kapely? Odpověď zní: Zase to zvládl. Jeho hlasový projev je jak chilli. Koření. Měl by se používat citem. Když se tam toho najebe hodně, nedá se to žrát.
Hele, Blake Judd ještě žije. Enfant terrible (ale současně i schopný skladatel) US blacku je (znovu) zpět a tentokráte doručuje tradičněji pojatou kolekci. Šlape mu to dobře, tělo už má sice životem zhuntované, mysl však zůstává stále čerstvá.
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.