Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Tak, nebe se otevřelo a šílení Frantíci opět udeřili! Udeřili sice již minulé léto, takže recenze je malinko neaktuální, ale dřív to v SR nešlo. V SR5 jste mohli s těmihle grind/deathery ze Štrasburku najít pokec a taky recenzi na jejich druhé CD Ex-pulsion. No, netrvalo dlouho a Fred a jeho kumpáni si vydali na své značce další D.I.Y. placičku. A pěkně rostlou, rozhodně přerostla svému předchůdci notně přes hlavu. Ba jo, už to není ten nátěrový grind malinko bez hlavy a paty. Tady se už jedná a podstatně deathovější záležitosti, i když ten grind tam stále převažuje. Growth má taky mnohem čistší a vyrovnanější zvuk. Žádná sračka ze zkušebny nebo čtyřstopáku. D.I.Y. od Inhumate, to v podstatě znamená úplně profi provedené CD. Najdete na něm 17 šlágrů, které vás zaručeně nenechají sedět. Naopak, zaručuju vám, že pokud tohle CD pustíte svým prarodičům, buď je tím zabijete a nebo vám budou nejdéle do dvou minut křepce hopsat po pokoji v rytmech Inhumate. Áno, Inhumate působí jako lék proti stáří, doporučují čtyři z pěti andragogů! Zapomněl bych málem, že Inhumate jsou výjimeční i v jiném směru – vokalista Christophe, takto i úspěšný student francouzské literatury, píše velice zajímavé, vymakané a neobvyklé texty. Zabývá se vším možným, od literárních témat (Karamazov, Satyriasis, Bread And Games) přes nějaký ten feeling a gore (Clock, Time, The Fright, The Golden Cage, I Want To Kill Some...) až po problémy na ug. scéně (Copyright, Underground, D.I.Y.F.) a určitě i něco dalšího... Prostě Inhumate nejsou jen tak obyčejná grindová kapelka, ale skrývají v sobě netušené možnosti a v neposlední řadě vykazují velkou míru progrese. Musím přiznat, že jsem si tohle CD hodně oblíbil. A nerad bych se mýlil, ale řekl bych, že příští CD už mne na 100% uzemní!!!
9 / 10
Expulsed (2013)
The 5th Season (2009)
Depression / Inhumate (split) (2008)
S Is For Sludgesicle (split) (2008)
At War with Inhumate (DVD) (2007)
Life (2004)
Live / Fetus Included (split) (2003)
The Restricted Cerebral Capacity / Missed Ex-pulsion (split) (2001)
Growth (2000)
Sanguinary / Inhumate (split) (1999)
Inhumate / Trauma-Team! (1998)
Inhumate & Gorefield (1998)
Slaughter of Innocence (1998)
Ex-Pulsion (1997)
Internal Life (1996)
Promo-Tape 1996 (demo) (1996)
Grind Your Soul (demo) (1995)
Funeral March / Inhumate (split) (1995)
Abstract Suffering (demo) (1993)
Irové pokračují ve své vizi neotřele pojatého a math rockem ušpiněného post rocku, jako by se stále snažili vyrovnat debutu, kterým se blýskli již v roce 2009. Opět chybí asi jen špetka, aby to bylo na potlesk.
Tento projekt táhne především charakteristický vokál Donovana Melero z HAIL THE SUN, což ve spojení se Sergio Medinou z ROYAL CODA znamená ono emotivně bolavé ukřičené post hardcore inferno, které odkazuje k domovským skupinám obou zmíněných hudebníků.
Rakouská brutální parta si za tematickou oblast své tvorby vybrala sériové vrahy. Je tedy asi logické, že těžiště i jejich třetího alba je deathgrindový nářez. A je to slušná porce třeba pro příznivce belgických ABORTED.
Klasický "Rogga" Johansson a jeho user-friendly death metal. Letos sice nemá oslnivou formu (viz slabší PAGANIZER), ale stále je to se ctí. Minulá deska byla lepší, ale i tady si skalní fanoušek najde to své. Hned po prvním poslechu vidíte všechny karty.
Trochu emařiny, trochu punkrocku a špetka indie melancholie. KOVADLINA řiznutá CARCIO RADIO. Ve výsledku celkem pozitivní vibe. Nová kapela se staronovými tvářemi a Banánem u mikrofonu. Hardcorovější MŇÁGA? Možná.
Tahle britská parta si prostě musí vybrat co chce. Koncept, ve kterém střídáte mělký emotivní rock a temnou post metalovou vlnu šilhající po blackaze v konečném důsledku působí jako zmatlaný dort od Pejska a Kočičky.
Nesúhlasím úplne s kolegom Shnoffom, že „PowerNerd“ je „ezo“. Devinovej potrhlosti je v textoch síce dosť, no v prvom rade ide o priamočiary prog’n'roll, ktorý strhne a baví od začiatku až do konca. Ad koniec: na „Ruby Quaker“ sa už so Shnoffom zhodneme.
