OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
„Zmoudření brutálních řezníků!“ nebo „Coloradské drtičce dochází dech!“ či jiný podobně šokující slogan se nabízí pro ocejchování nové desky CEPHALIC CARNAGE. Natolik vyklidněné a seriózní se jeví album „Misled By Certainty“ ve srovnání s předchozí tvorbou. Ovšem neděste se, kapela neztratila nic ze svých charakteristických znaků a vykročila správným směrem. Novinka není tolik „brutal“ a není ani tolik „grind“, album je více hravé, pestré, svým způsobem odlehčené, ale zároveň je stále dostatečně death metalové. Ubíhá převážně ve středním tempu a odkazuje spíše na staré žánrové klasiky z počátku 90. let, než na aktuální deathcorové trendy. Zejména ozvěny starých alb MORBID ANGEL nebo BOLT THROWER jsou často zřetelně slyšitelné.
Hlavní kouzlo současných CEPHALIC CARNAGE spočívá především ve schopnosti šikovně zapojit do hutných death metalových válců „progresivní“ prvky. Heavy metalové vyhrávky, sóla nebo krátké odbočky do jiných stylů tu sice byly i v minulosti, ale nyní dostávají více prostoru a příjemně narušují metalové hoblování. Tento jev je dobře patrný např. v povedených skladbách „Abraxas Of Filth“ nebo „Ohrwurm“, muzikanti naznačí, jak skvělými instrumentálními dovednostmi jsou vybaveni, ale nikdy nesklouznou ke zbytečné exhibici. Na albu samozřejmě najdete i grindové vypuštění páry, ale to zde plní pouze funkci zpestření jinak převážně epických (!) skladeb. Vyvrcholením desky je dvanáctiminutový kolos „Rapangaea“, kde se kapela asi nejvíce vzdálila své minulosti a odvážně vykročila do post-metalového „sludge“ světa.
Důležité pro album je střídání dvou zpěvů, z nichž ten skřehotavý připomíná Milleho Petrozzu z KREATOR a ten hlubší zas bublající odpadní výpusť. Hodně prostoru pro předvádění dostává tradičně baskytara, což nebývá u death metalové kapely zrovna časté a zajímavé jsou též oživující elementy, jako je saxofon ve výborné „Ohrwurm“ nebo mluvené slovo v „Dimensional Modulation Transmography“ nebo klávesy v závěru „Repangaea“. Nahrávka tak zní profesionálně a dělá radost posluchačům, kteří si potrpí na detaily.
CEPHALIC CARNAGE nám od časů debutové divočiny pěkně dozráli a dokázali ve zdánlivě vyčerpaném stylu neuvěřitelné věci. Aktuálně se nesnaží už tolik ohromit agresí nebo rychlostí a nabízí v první řadě propracované skladby plné umně poskládaných riffů, které dokazují, že i death metal s trochou toho grindu může znít inteligentně, srozumitelně a zůstat přitom dostatečně úderný a divoký. CEPHALIC CARNAGE zkrátka natočili opět výbornou desku, za kterou jim právem náleží respekt a minimálně osm a půl bodu.
CEPHALIC CARNAGE úspěšně rozvíjejí svoji death metalovou vizi, tentokrát za použití klidnějších a přívětivějších metod, ale v žádném případě se nekoná ústup z vydobytých pozic, naopak stále hrají moderní death metal té nejvyšší kvality.
8,5 / 10
Leonard "Lenzig" Leal
- vokály
Steve Goldberg
- kytary
Brian Hopp
- kytary
Nick Schendzielos
- basa, vokály
John Merryman
- bicí
+ host:
Ross Dolan (IMMOLATION)
- vokály
1. The Incorrigible Flame
2. Warbots A.M.
3. Abraxas Of Filth
4. Pure Horses
5. Cordyceps Humanis
6. Raped By An Orb
7. P.G.A.D.
8. Dimensional Modulation Transmography
9. Ohrwurm
10. When I Arrive
11. Power And Force
12. A King And A Thief
13. Repangaea
14. Aeyeuchg!
Misled By Certainty (2010)
Xenosapien (2007)
Digital Carnage (EP) (2005)
Anomalies (2005)
Lucid Interval (2003)
Exploiting Dysfunction (2000)
Conforming To Abnormality (1998)
Vydáno: 2010
Vydavatel: Relapse Records
Stopáž: 53:35
Produkce: Dave Otero
Studio: Flatline Audio Studios
Tak nějak souhlas s dudri, ani na pátý poslech mě nezvedlo ze sedadla..
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.