Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Kapela, která staví na soutoku sludge metalu, downtempa a ambientu (složená ze dvou odřezků z AMENRA a jednoho z BLACK HEART REBELLION) vydala před několika málo měsíci svůj debut, který řadím mezi velmi povedená díla. Více jak půlhodinová exkurze do Belgického království chmurných esencí obsahuje pět kompozic, z nichž dvě staví na ryze ambientních plochách, které jsou vystaveny na táhlých kytarových stěnách a rozmlžených klávesových motivech. Druhé dvě kompozice balancují na pomezí sludge metalu a post rocku, důraz je kladen na gradaci. Zbývající skladba je široce rozkročená do obou těchto světů a vlastně album pomyslně svazuje a stmeluje v jeden celek.
„Hemeltraan“ mi občas připomíná situaci, kdy hladový had hypnotizuje svoji kořist. Klid před bouří, který zcela jistě přijde a apokalypticky semele vše v dosahu. Smíření s osudem krátce před popravou. Pokud se podíváte vlevo na kolonku producenta, ledacos vám docvakne. Billy Anderson je zasloužilý profík, který pavučiny z pocitů dokáže splétat velmi obratně. Posluchač se chytne a rychle zamotá do lepkavých vláken a pak už se jen bezvládně houpe před natěšenou osminohou bestií. Jména kapel, se kterými spolupracoval ani nemá smysl uvádět, takže jen pro pořádek a z těch větších - NEUROSIS, SWANS, MELVINS…
Jedna velmi zvláštní pocitová příměs prostupuje všechny skladby a kompozice na albu. Je jí velmi specifická forma gotiky, která nemá nic společného s gotickým žánrem jako takovým. V případě KINGDOM jde o auru tetelícího se prachu v oknech vysokých historických vitráží, jde o pseudochorálový dogmatický chvalozpěv ve skladbě „Rivers Rage“, jde o nadčasovou pomalou masu zvuku, která protéká hlubokou rašelinovou slatí, jde o zvuk podstaty vesmíru, který se rozeznívá v pilířích staletých chrámů. Nečekejte patos a černě oděné pomalované maškary ve vystajlovaných šatech. KINGDOM jsou syrová něha. Pokud jsou STORM OF LIGHT kytarovou hudbou z hlubin oceánů, jsou KINGDOM rockem písčitých kobek prvních křesťanů, kteří jižně od Osmanské říše tesali oltáře s drážkami na krev živých obětí. KINGOM jsou hrubozrným černobílým obrazem vše obepínající bažiny, která pohlcuje pahýly stromů topících se v mlze. KINGDOM jsou soustem, při jehož polknutí riskujete zadušení.
16 minut šťavnatého technického thrashingu a dva covery od kapely, která má řemeslo v paži. Je v tom ta patřičná lehkost, drive i finesa, které člověk od téhle žánrové generace automaticky čeká. Jako drobný příkrm v čase thrashového hladu obstojně zasytí!
Trochu rozpačitý počin po čtyřech letech od minulého alba "The Fallen Crimson". Nedotažené, možná zbytečně stručné album stojí na pouhých náznacích síly, kterou skupina v minulosti disponovala. Ale hezké momenty s typickým rukopisem se najdou, to zase jo.
Objev na první poslech srovnatelný s Nory MEER, Dánové ISBJÖRG uchvacují podobně hravým a progresí provoněným poprockem. Ty melodie, klavír a vzletné aranže včetně sebevědomých vokálů mě napoprvé prostě dostaly do kolen. Uvidíme, zda první dojem vydrží.
Rogga Johansson nepolevuje. PAGANIZER jsou jednou z jeho hlavních kapel a samozřejmě doručují švédskou deathmetalovou klasiku. Rychlejší kousky jsou standardem bez překvapení, osvěžení naopak přinášejí ty pomalejší. Nejlepší skladba je ta úplně poslední.
SENTIENT HORROR narukovali k mrtvým do služby a v novém zaměstnání se jim daří náramně. Lásku k (převážně) švédskému death metalu nezapřou, hlavně pak k prvotnímu chrastění v režii ENTOMBED. Živelná OSDM deska s lehkou thrashovou patinou. Šlape to skvěle.
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Atmosférický black metal / post-metal. Hodně odlehčená produkce plná vybrnkávaček, náladových pasáží a košatých atmosférických vsuvek. Zuby se moc necení, možná občas mléčné jedničky. Příjemný poslech, vyloženou hitovku však na "Succumb" nenajdete.