V křížení agresivního metalcoru s líbivými melodiemi prý u nás SHOGUN TOKUGAWA patří k naprosté špičce. Mladá plzeňská kapela dokázala za poměrně krátkou dobu řádně rozčeřit hladinu tuzemského rybníku a tím pádem na sebe upoutat i zraky fanoušků a publicistů. Zároveň se však pustila na tenký led úspěchu, který se v našich končinách jen málokdy odpouští, což teprve když si uvědomíme, že řeč je stále o jejich debutovém albu. Talent však uvnitř kapely nepochybně dřímá, a i když její prvotina vykazuje nevyrovnanou kvalitu, schopnost zachytávat moderní světové trendy bez typicky českých nešvarů je rozhodně prvkem, který je nutné ocenit.

„Y3ARS“ byste si skutečně mohli lehce splést s produktem nějaké zámořské kapely. Svému napomáhá i více než solidní produkce, která především nemaří úsilí plzeňských jak v agresivních výpadech, jejichž sound nepostrádá potřebnou razanci, tak ani v častějších melodičtějších polohách, kde si zase pro změnu vychutnáte příjemně čitelný zvuk. Tím nejpádnějším důvodem pro záměnu SHOGUN TOKUGAWA s interprety zpoza oceánu však je hlavně jejich tvorba, která velice věrným způsobem reflektuje dění na tamní scéně. Melodický metalcore (tuto škatulku si můžete modifikovat dle vlastní libosti) je v současnosti prostě IN a tato mladá česká kapela jej po technické stránce zvládá na solidní úrovni. Její songy nepostrádají hlavu ani patu, tu chytlavý refrén, tu zase solidně zvládnuté agresivní nájezdy a jako celek pak i vzhledem k věku zúčastněných po formální stránce velmi vyspělé provedení.

Ona zmiňovaná nevyrovnanost však vyplouvá na povrch s dalšími poslechy. Bohužel, „Y3ARS“ je v mnoha případech pochutinou, která se velice rychle zajídá. Líbivou fasádou, za níž už bohužel není pevná masivní zeď, nýbrž jen vratké stavení. Přitom začátek je až nad očekávání slibný. „Let’s Dance“ v sobě obsahuje vše, co má výborná skladba náležící do tohoto žánru mít. Nekompromisní tah na branku, silný refrén a slušivou koketérii s elektronikou. Tento mustr sice skupina opakuje i v dalším dění, ale bohužel ani zdaleka ne vždy se stejným výsledkem. Některé písně se díky své sázce na první signální totiž oposlouchají až příliš rychle. Alternace tvrdších a měkčích hudebních ploch se postupem času stává nudnější a ani čím dál méně výrazné melodické linky toho příliš mnoho nezachraňují. Některé sice na první, druhý dojem ještě spokojený úsměv na tváři vyvolají, ale ani tento netrvá příliš dlouho. Prostě až příliš mnoho hudebního materiálu na „Y3ARS“ je záležitostí několika prvních poslechů. Málo naplat, že formální úroveň nahrávky nevykazuje prakticky žádné kvalitativní výkyvy, když to samo o sobě na lepší než průměrný celkový dojem rozhodně nestačí.

Pochybovat však o tom, že se tvorba SHOGUN TOKUGAWA nesetká s patřičným posluchačským ohlasem je určitě zbytečné. Tito mladíci mají ještě všechno před sebou, a pokud se jim z toho (na domácí poměry) velikého úspěchu mezi mladými fanoušky nezamotá hlava, může se jejich tvorba postupně vyvinout v něco, co bude mít trvanlivější hodnotu. Ambice a podle všeho i schopnosti by na to mít měli.