OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Keď po vydaní atmosférického míľnika „Brave Murder Day“ vyškrtla KATATONIA zo svojho repertoáru okrem atmosféry všetky väzby na doomové začiatky, slúžil projekt OCTOBER TIDE aj ako náplasť pre fanúšikov sklamaných novým smerovaním skupiny. Predovšetkým „Rain Without End“, ale aj neskorší nasledovník „Grey Dawn“ pokračovali v rozvíjaní minimalistických depresívnych hitoviek, postavených na výrazných melódiách. Hoci na atmosféru kultového doomového monolitu „Brave Murder Day“ úspešne naviazali, ani jednému z počinov pod hlavičkou OCTOBER TIDE sa nedostalo porovnateľného uznania.
Po vyše dekády trvajúcej pauze a odchode z KATATONIE projekt opäť oživil Fred Norrman a pôvodne komornú zostavu doplnil o nových členov z radov SCAR SYMMETRY a IN MOURNING. Spomínaná dlhá odmlka výraznejšie nezasiahla do postupov, ktorými sa zoskupenie okolo Norrmana prezentuje dnes. Na svoje si tak prídu najmä fanúšikovia doomových štandardov z polovice deväťdesiatych rokov a predovšetkým predchádzajúcich dvoch počinov. Plynulé prechody zo stredného tempa do pomalých pasáži, patentované a oproti minulosti zároveň menej výrazné melodické linky dominujú celému albumu. Typicky chrapľavý vokál disponuje oproti minulosti širším rozsahom a prispieva k väčšej pestrosti výsledného celku. V niektorých momentoch dokonca zaznejú aj rockovejšie inštrumentálne vyhrávky ako pripomienka posledného albumu KATATONIE, pod ktorý sa Norrman ešte podpísal.
„A Thin Shell“ je na dnešné pomery príjemne konzervatívnym doomovým albumom, formálne spĺňajúcim všetky potrebné štýlové atribúty. Rozumná celková dĺžka, umne vyskladané kompozície a najmä nezameniteľná atmosféra. Ničím neurážajúca nahrávka navyše s perfektne načasovaným vydaním na začiatku najdoomovejšieho ročného obdobia.
„A Thin Shell“ je na dnešné pomery príjemne konzervatívnym doomovým albumom, formálne spĺňajúcim všetky potrebné štýlové atribúty. Rozumná celková dĺžka, umne vyskladané kompozície a najmä nezameniteľná atmosféra. Ničím neurážajúca nahrávka navyše s perfektne načasovaným vydaním na začiatku najdoomovejšieho ročného obdobia.
7 / 10
Fred Norrman
- gitara
Tobias Netzell
- spev
Robin Bergh
- bicie
Emil Alstermark
- gitara
Pierre Stam
- basgitara
1. A Custodian Of Science
2. Deplorable Request
3. The Nighttime Project
4. Blackness Devours
5. The Dividing Line
6. Fragile
7. Scorned
The Cancer Pledge (2023)
In Splendor Below (2019)
Winged Waltz (2016)
Tunnel Of No Light (2013)
A Thin Shell (2010)
Grey Dawn (1999)
Rain Without End (1996)
Vydáno: 2010
Vydavatel: Candlelight Records
Stopáž: 42:14
Produkce: Jonas Kjellgren a OCTOBER TIDE
Studio: Black Lounge Studios
Po výborných BARREN EARTH už druhý letošní zdařilý teleport do předminulé dekády, kterou mimo jiné symbolizovalo i doomové truchlení. Návrat OCTOBER TIDE se nese v příjemné konzervativné žánrové linii, ve které není místo pro přílišné experimenty ani náznaky uhnutí z pevně stanovené žánrové linie. Teskný a dřevní doom metal staré školy, který prostě nezklame! A být více skladeb jako "Fragile", tak je moje hodnocení ještě vyšší.
-bez slovního hodnocení-
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.