PRVNÍ HOŘE - Achtung, Sultan!
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Letošní koncertní zářez Jona Olivy na Chmelnici byl uvozen dvojicí poměrně nesourodých kapel. První partička NEED drtila vlastní představu o tom, jak má vypadat moderní metal, škoda jen, že před skoro prázdným klubem. Následující NEVERLAND, stylově bližší k epické heavy metalové hudbě, mohla říci Olivovým fanouškům přece jen o něco víc. Mohla, pokud by nebyla tak špatná, jak byla. Tureckou omladinu z DREAMTONE bohužel nezachránila ani řecká mamina Iris Mavraki. Jejich desky s hosty typu Hansiho Kürsche či samotného Olivy sice nezní nejhůře, ale živé vystoupení budou muset ještě potrénovat. Závěrečný cover "Aces High" byl určitě nejlépe a nejenergičtěji odehranou skladbou, což je smutné.
Během vystoupení NEVERLAND jsem měl velké obavy o naplněnost klubu, protože lidí byla v kotli jen hrstka. S příchodem kytaristy Matta Laporte na scénu se ale z útrob poloprázdného klubu vyhrnul dav lidí a organizovaně zaplnil buzerplac. A pak to přišlo. Znáte takové to napjaté ticho před bouří, kdy v jediném okamžiku naběhne všech šest Maidenů a svět najednou jede na plné obrátky? Olivův „náběh“ byl v pravdě drtivý. Těžko si představit pro heavy hudbu někoho vhodnějšího. První myšlenka po odeznění šoku byla jednoznačná : „Probůh, co ten tady chce dělat?“ Kupodivu zpívat. A to velice obstojně. Po marných pokusech o zpěv ve stoje (problémy s mikrofonem) se Jon nikoli nešťastně uvelebil na sedátku za klávesami a pařba mohla začít. Koho stejně jako mě na koncert přivábila výborná poslední deska „Festival“, nebyl zklamán. Hrálo se z ní hodně. Kromě titulní skladby zazněl skvělý otvírák „Lies“ nebo třeba parádní „Death Rides A Black Horse“. Stín Chrise Olivy bude asi na Jonových albech už navždy přítomen, takže nám nebyla upřena prastará „Firefly“ složená bratry Olivovými před více než třiceti lety. Kapela se nestyděla ani za starší kousky SAVATAGE jako „Warriors“ či „Sirens“. No a samozřejmě zlatý fond v podobě pecky „Gutter Ballet“, kdy to opravdu vřelo a skladeb ze „Streets“, jako je třeba „Agony And Ecstasy“, o nichž jsem netušil, že mohou znít takhle dobře. Překvapením budiž kytarová hra obou zúčastněných kytaristů. Nemilým překvapením pak totální ignorace majstrštyku „Dead Winter Dead“ a vůbec celé Zachovy éry. Vzhledem ke skutečnosti, že základy posledních dvou desek JON OLIVA´S PAIN vznikly pod Chrisovou taktovkou v 80. letech, jsme měli v podstatě možnost shlédnout koncert SAVATAGE z přelomu 80. a 90. let, kde jeden stěžejní člen chybí a druhého hodně přebývá.
Účast na koncertě byla celkem zajímavou studií spektra Olivových fanoušků. Dostavili se všichni - od začínajících metalistů, přes amatérské posluchače SAVATAGE jako jsem já, až po uvědomělé rockéry formátu Korála, Martince a Hanzlíka. Přes počáteční rozčarování se tak ze zastávky Olivovy kumpanie vyklubal hodně příjemný večer plný pozitiv, sociálních jistot a metalu.
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Atmosférický black metal / post-metal. Hodně odlehčená produkce plná vybrnkávaček, náladových pasáží a košatých atmosférických vsuvek. Zuby se moc necení, možná občas mléčné jedničky. Příjemný poslech, vyloženou hitovku však na "Succumb" nenajdete.
Šíleně plodný oneman projekt, Aaron Edge se utrhl ze řetězu s sází jednu desku za druhou. "Agglomeration" je třetí z letošních již pěti alb. A překvapivě to drží slušnou kvalitu. Pokud tedy máte rádi dusivý sludge doom s výbuchy disonantního šílenství.
Hulváti z Jura sú takí naši DARKTHRONE: o pol generácie mladší a s koreňmi v grinde miesto blacku, no doživotne verní metalovej klasike (s čoraz hrubším zvukom). „Kromaňon“ a „Abeceda nenávistí“ sa zapíšu do zlatého fondu. Zbytok asi nie, čo vôbec nevadí.
Oproti EP "God Made Me An Animal" ubral Greg Puciato (ex-THE DILLINGER ESCAPE PLAN), ale i skupina jako celek, na nekompromisnosti, objevují se více i zpěvné a melodické polohy, nicméně je to stále hodně nasraný a uřvaný post-hardcore té nejvyšší kvality.
Strhující rozsáhlé kompozice, které buď zcela pohltí, nebo unudí. Já se hlásím k první možnosti. Je to jako snové divadlo severského death metalu. Za mě je to zatím rozhodně jedna z nejzajímavějších desek letošního roku.
Singl „Winter Storm Vigilantes“ je povedená záležitost, která byla slibnou návnadou na nové album. Velká očekávání byla nakonec zbytečná. S trochou dobré vůle se na albu najdou dvě další slušné skladby, jinak je to stále ten samý a nenápaditý kolovrátek.