Moravská novodobá deathová jistota, dvakrát nadějná metalcore-trendy omladina a otazník nad klatovskou crossoverovou úderkou, která mohla jen pozitivně překvapit, neboť očekávání bylo nulové. To byl ve stručnosti program sobotní mosh párty v Divadle pod Lampou před jejím začátkem. V klubu mě přivítalo bohatě nad sto hlav, které z velké míry tvořila metalcorová omladina.

V půl deváté otevírají klatovští DAMNEED, které sužují snad všechny dětské nemoci začínajících kapel. Jejich tvrdší rockový základ se může pochlubit třemi kytarami, hrubším vokalistou a uspokojivě intonující zpěvačkou, která po polovině setu mizí do šatny – bez ní prý budou následovat ty tvrdší skladby. K bigbítovému základu tak přirůstá devadesátkový thrashcorový výhonek, ale v celkovém dojmu to stále zoufale nestačí ani po kolena jakékoliv z kapel, které nastoupí po nich. Z nekvalitních kombíček leze úzký zvuk, nejvíce se prosazuje baskytara, k dojmu přidejme poměrně šedé aranže, které se nezaryjí a pokud se už zaryjí, máte pocit, že jste je někdy slyšeli. Přeslechnout se nedají ani problémy se sehraností, nesoudná komunikace s publikem a poněkud rozpačité pódiové nasazení. DAMNEED jsou i publikem přijati poměrně vlažně, vše se však mění s nástupem Pražáků…

SUFFOCATE WITH YOUR VOMITUS operují v hlavním městě už nějaký ten pátek a platí za jedny z šikovnějších přepisovačů nové americké deathcorové školy. Opět se třemi kytarami, bohužel bez basy – a to se ukazuje ve zvuku jako zásadní problém. Jejich breakdowny zdaleka nemají potřebný tlak a sílu, otázka se vznáší nad třemi kytaristy, kdy dva většinou hrají unisono – nebo spíše se snaží hrát unisono, ale ne vždy se to přesně daří, což způsobuje mírnou rozplizlost zvuku a celku to pohlcuje veškeré hudební detaily produkce. Sympaťákem sestavy je pořízek Jirka, který se se svoji chlupatou tváří stará o vokál a pódiovou dynamiku projevu. Rezervy slyším trochu v barvě hlasu, který velmi vzdáleně připomíná nedomrlého Elliot Desgagnése z BENEATH THE MASSACRE nebo některé polohy mladičkého extrémního guru Camerona Argona – nicméně tady si jsem jist, že se to časem vyzpívá. Škoda zvuku bez tučných basů a bez konkrétnosti. Jsem si jist, že s basou, preciznější hrou a zajímavějšími aranžemi v rytmice by jejich střednětempý metalcore byl minimálně o třídu výše.

Zvuk jde o příčku nahoru s hlavním chodem večera, kterým jsou SMASHED FACE. Ty jsme tu koncertně poměrně dlouho zanedbávali, poslední koncertní zmínka je tuším z roku 2004, kdy o nich kolega Reaper hovořil jako o „sympatické začínající kapele z Velké Bíteše“. Za těch šest let se SMASHED FACE úspěšně probojovali do deathové domácí extraligy. Dlouhoočekávaná třetí deska sice stále oficiálně není na světě, ale byl jsem ujištěn, že je to již jen otázkou několika málo týdnů…  I když nový kytarista Ondra nedosahuje Samovy instrumentální čistoty, do kapely zdá se zapadá lépe. Již při prvních skladbách byl znát zásadní rozdíl v rytmice, kdy Lukášova death metalová škola působila oproti SUFFOCATE WITH YOUR VOMITUS o dost agresivněji a průrazněji. Do toho připočtěte natlakované kytary, které do lidí plivou jednu hutnou vlnu za druhou, vokalistu, který i s nachlazením při setu dává školení ze silových extrémních rejstříků a máte jasnou hvězdu večera. Suverénní, nakažlivě houpavý set, výtečný zvuk a těžkotonážní death metal/death core s mnoha zajímavými místy. Hrají se hlavně nové skladby, při coveru „Unanswered“ od SUICIDE SILENCE dochází k opravdu bujaré mosh šťouchanici pod pódiem, která zůstává i u dalších hrajících…

AT8ONTHEPINGPONGTABLE již s nástupem jednoznačně prozrazují, odkud že to vítr vane. Obtáhlé mrkváče, postoje jako vystřižené ze Zoidbergova rituálního tance a trička vzorů: PARKWAY DRIVE, BENEATH THE MASSACRE, SUICIDE SILENCE. Tady není o čem, tohle je deathcore jako z módního katalogu, škoda jen, že si PINGPONGÁČI poměrně často vypomáhají covery od jiných kapel, rád bych slyšel více z vlastní tvorby. Ještě tak dvě tři písničky a CHELSEA GRIN by se možná mohla pochlubit tím, že má v ČR svůj revival.

Projev kapely je ukázkově okoukaný od příbuzných spolků za oceánem, živelný set má výtečnou odezvu u publika, které tak trochu budí dojem srazu gymnaziálních výrostků. Sám sobě pokládám otázku, kolik z nich bude podobnou hudbu poslouchat ještě tak za dva-tři roky, až bude deathcore out. Ke konci se moderuje malá wall of death. Na to, že kluci z Horažďovic už měsíc postrádají zkušebnu, jim to šlape velmi slušně, i když se nemohu zbavit dojmu, že u jejich autorských skladeb mezi breakdowny slyším mnoho lichých míst. Živě vše ale funguje na jedničku a s dalším soudem je zapotřebí počkat na korektnější nahrávku, kterou si velmi rád poslechnu. AT8ONTHEPINGPONGTABLE jsou kapelou, jejíž budoucí vývoj si zaslouží jistou dávku pozornosti.