PRVNÍ HOŘE - Achtung, Sultan!
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Sobotní svátek většiny příznivců black metalové hudby se myslím nadmíru vydařil, protože, jak obě hlavní norské akvizice ENSLAVED i DIMMU BORGIR, z nichž každá vždy reprezentovala zcela odlišné pojetí černého žánru, tak úvodní zajímavá jednohubka v podobě stoner rockových SAHG, předvedly živelné koncerty před poměrně zaplněným pražským klubem na Vltavské.
Úvod obstarala skupina SAHG, která ze své stylové podstaty nemá s oběma hlavními bandy vůbec nic společného. Zemitý severský metal, ovlivněný hardrockovou klasikou sedmdesátých let, se totiž blížil spíše hudbě, kterou produkují kapely formátu GRAND MAGUS nebo SPIRITUAL BEGGARS. Jejich solidně odehraný set, který rozhodně nenudil, avšak do zvýšeného získání pozornosti publika nebo dokonce nadšení většiny přítomných mu cosi scházelo, mne osobně potěšil. Mám rád koncerty několika kapel, zvlášť když dotyčné soubory hrají každý zcela odlišnou muziku. Díky tomu považuji zařazení poměrně konzervativních SAHG do tohoto sobotního sletu všech čarodějnic za osvěžení, být tam místo nich znovu nějaký další black metal, asi bych byl, co se pozornosti týče, méně vstřícný.
O ENSLAVED jsem od kolegů z redakce slyšel mnoho chvályhodného, takže jsem se samozřejmě těšil, i přesto, že vůbec nepatřím k posluchačům jejich hudby. Musím však říct, že tihle Norové, kteří se již nějakou dobu dají považovat za klasiku svého žánru, ani náhodou nezklamali a do posledního puntíku naplnili moje očekávání, ovšem i zvěsti, že jsou mnohem lepší živou kapelou než je patrné z nahrávek. Jejich krystalicky čistý a průrazný sound ten večer doslova strhával cáry masové tkáně. Nekompromisní ENSLAVED, ve své strhující hodince (prosté jakéhokoliv kýče či klišé), totiž předvedli, že songy ze svého nového alba „Axioma Ethica Odini“, které přes již tradiční agresi oplývaly plynulostí (vlastnost, na kterou má tahle kapela zjevně patent) a rovněž artovějšími tendencemi (decentně užívané klávesy, čistý zpěv), jsou zcela rovnocennými ne-li lepšími než jejich stará tvorba. Z té se také hrálo. A sice několik skladeb z prověřených alb jako „Isa“ nebo „Ruun“. Celkovým jmenovatelem koncertu ENSLAVED byla autenticita a přirozenost, umocněná nasazením všech členů kapely v čele s charismatickým lídrem Grutle Kjellsonem.
Nakonec přišel čas na veliké divadélko a musím říct, že ani DIMMU BORGIR neponechali nic náhodě a stvrdili pozice jedné z čelních (ne-li úplně nejvěhlasnější) kapel symfonické obdoby black metalu, byť při odmyšlení si všech svých podpůrných nástrojů (kláves a samplů) a jiných zkrášlovadel, na poctivce z ENSLAVED po technické stránce zkrátka neměli. Jenže tohle všechno k DIMMU BORGIR prostě bez pochyb patří, a tak nemám nejmenší důvod jejich poměrně zábavný koncert jakkoliv kritizovat. Všechno šlapalo jak mělo a bombastická orchestrace dodávala jejich setu potřebnou šťávu a atmosféru, zvláště pak čitelnějším skladbám z novinkového alba „Abrahadabra“, které se pro mne staly zdaleka nejlepšími chvílemi večera. Nechyběly jak typické šedé kožešiny, s kterými se Shagrath, Galder a Silenoz nechali odfotit na současné promo materiály doprovázející již zmíněnou albovou novinku, která po celé Evropě sklízí mimochodem jen samá pochvalná hodnocení, tak zuřivá gesta a grimasy nastrojeného šestičlenného ansámblu proplouvajícího vystoupením jako dobře namazaný orloj, kde má každá figurína svou danou úlohu. Prostě show se vším všudy, podpořená solidním zvukem. Z novinky nakonec zaznělo pět věcí včetně úvodu v podobě „Xibir“. Šlo zejména o ty hitovější kousky – tedy „Born Treacherous“, „Gateways“, „Dimmu Borgir“ a ještě jedna, jejíž název si již nepamatuji. Většinu koncertu pak tvořily starší skladby, takže jsme nakonec nebyli ochuzeni ani o klasiku jako „Puritania“ nebo „Mourning Palace“. Povedenému trojkoncertu nakonec přihlíželo a aplaudovalo odhadem nějakých osmset až devětset převážně spokojených metalových fanoušků.
Foto DIMMU BORGIR: ilustrační.
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Atmosférický black metal / post-metal. Hodně odlehčená produkce plná vybrnkávaček, náladových pasáží a košatých atmosférických vsuvek. Zuby se moc necení, možná občas mléčné jedničky. Příjemný poslech, vyloženou hitovku však na "Succumb" nenajdete.
Šíleně plodný oneman projekt, Aaron Edge se utrhl ze řetězu s sází jednu desku za druhou. "Agglomeration" je třetí z letošních již pěti alb. A překvapivě to drží slušnou kvalitu. Pokud tedy máte rádi dusivý sludge doom s výbuchy disonantního šílenství.
Hulváti z Jura sú takí naši DARKTHRONE: o pol generácie mladší a s koreňmi v grinde miesto blacku, no doživotne verní metalovej klasike (s čoraz hrubším zvukom). „Kromaňon“ a „Abeceda nenávistí“ sa zapíšu do zlatého fondu. Zbytok asi nie, čo vôbec nevadí.
Oproti EP "God Made Me An Animal" ubral Greg Puciato (ex-THE DILLINGER ESCAPE PLAN), ale i skupina jako celek, na nekompromisnosti, objevují se více i zpěvné a melodické polohy, nicméně je to stále hodně nasraný a uřvaný post-hardcore té nejvyšší kvality.
Strhující rozsáhlé kompozice, které buď zcela pohltí, nebo unudí. Já se hlásím k první možnosti. Je to jako snové divadlo severského death metalu. Za mě je to zatím rozhodně jedna z nejzajímavějších desek letošního roku.
Singl „Winter Storm Vigilantes“ je povedená záležitost, která byla slibnou návnadou na nové album. Velká očekávání byla nakonec zbytečná. S trochou dobré vůle se na albu najdou dvě další slušné skladby, jinak je to stále ten samý a nenápaditý kolovrátek.