OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Druhé sólové album známého arménského hudebníka a aktivisty Serje Tankiana, pojmenované možná zbytečně skromně „Imperfect Harmonies“, konečně pořádně vysvětluje, proč se tento talentovaný zpěvák rozhodl opustit na vrcholu slávy se nacházející SYSTEM OF A DOWN. Již koncertní CD/DVD „Elect The Dead Symphony“, natočené minulý rok při společném vystoupení s filharmonickým orchestrem, naznačilo snahu dělat hudbu jinak, ale teprve nové album ukazuje, čeho všeho je Tankian schopen a kam míří.
Svět smyčců a klavíru se ukázal zřejmě natolik inspirující, že drsný rocker zcela rezignoval na metalový rámus a rozhodl se svoje truchlivé, emocemi nabité melodie doprovodit z větší části pouze klasickým orchestrem. Symfonickou část však zajímavě doplnil o bicí, samply, elektroniku, připojil nějaké to jazzové brnkání a výsledek je přinejmenším překvapivý. „Imperfect Harmonies“ tak šokuje nejen hudebním veletočem, který autor předvedl, ale především tím, jak mu ona odvážná kombinace popu, symfonické hudby, jazzu, elektroniky a rocku většinou obdivuhodně vychází. Vydařené spojení kláves, orchestru a rytmiky v tepajících skladbách „Borders Are“, „Peace Be Revenged“, nebo „Left Of Center“ má stejně živelnou dynamiku jako rocková hudba, působí logicky, přirozeně a energicky, na druhou stranu ale pomalé, utahané kusy „Gate 21“, „Yes, It´s Genocide“ nebo „Wings Of Summer“ album brzdí a nutí mne přidělit střízlivější hodnocení. Celkově však převažuje kvalita a kvůli skladbám „Borders Are“,„Peace Be Revenged“, „Electron“, „Disowned inc.“ nebo „Left Of Center“ rozhodně stojí za to si novinku vyposlechnout. Tankian se hudebně pohybuje na širokém prostoru a těžko zaujme všechny stoprocentně, ale nejdůležitější je fakt, že hudební složka „Imperfect Harmonies“ není pouze doprovod ke zpěvu, ale naopak mistrovým pěveckým kreacím zdatně konkuruje.
Zpěv ale zůstává (spolu s angažovaným textovým poselstvím) samozřejmě hlavní a dominantní součástí - a to v dobrém i špatném slova smyslu. Tankianovi nekryje záda hlasitá metalová hudba a vše je tedy mnohem více slyšet. Zpěvák předvádí svůj obrovský rozsah, snaží se zaujmout výraznými a náročnými melodiemi, ale nemohu se ubránit myšlence, že Serj Tankian prostě nemá zapotřebí předvádět, co všechno je schopen uzpívat a zejména pasáže, ve kterých hrotí vysoké tóny, se zdají být zbytečné.
„Imperfect Harmonies“ fanouškovi SYSTEM OF A DOWN napoprvé jistě vyrazí dech. V mém případě však počáteční rozčarování celkem rychle vystřídalo uznání, a kdybych měl tu možnost, pogratuluji osobně mistrovi ke skladatelské odvaze. Na albu je dostatek silných melodií, instrumentální zpracování je originální a většina skladeb je povedená. Párkrát to na desce sice zaskřípe, ale to bych zase tolik neřešil, neboť se jedná o mimořádnou nahrávku a je třeba být velkorysý.
Překvapivě odvážná kombinace popu, symfonické hudby, jazzu, rocku a elektroniky.
7,5 / 10
Serj Tankian
- všechno
+ hosté
1. Disowned Inc.
2. Borders Are
3. Deserving?
4. Beatus
5. Reconstructive Demonstrations
6. Electron
7. Gate 21
8. Yes, It's Genocide
9. Peace Be Revenged
10. Left Of Center
11. Wings Of Summer
Vydáno: 2010
Vydavatel: Reprise / Serjical Strike
Stopáž: 44:09
Produkce: Serj Tankian
Stylové kotrmelce mi nikdy nevadily, neboť stejně poslouchám prakticky všechno, proto nemám nejmenší problém s úbytkem kytar atp. Problém ovšem je, že novinkové album nedokážu doposlouchat, protože mě nejen nudí, ale po chvíli mi strašlivě leze na nervy. Pokud mi na Elect The Dead vadilo Tankianovo kňourání, netušil jsem, že je pouhou nevinnou rozcvičkou na další desku. Tolik rozpoznatelný nadhled definitivně mizí a zůstává jen osvícené a oduševnělé mravokárné kňouradlo v hudebním guláši, který je možná překvapivý a odvážný, ale zároveň paradoxně odhaluje Tankianovy tvůrčí limity v plné nahotě. Tohle sousto je opravdu příliš velké. Bude druhá deska Scars On Broadway? Pevně doufám - po téhle nudné přednášce uvítám na nic si nehrající zábavu.
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.