Po nedávno zde recenzovaných HORSEBACK tady máme další nahrávku, kterou se v Relapse rozhodli vytáhnout z hlubokého undergroundu a vrhnout mezi početnější smečku konzumentů, než které byla původně určena. Album „Heal No Evil“ vyšlo poprvé již loni v striktně omezeném v nákladu 100 ručně vyrobených kusů, kterýžto byl rozprodán záhy během podzimního turné COMPLETE FAILURE. Je tedy nasnadě, že tento počin by mohl najít i řádově více spokojených zákazníků, než jen několik šťastlivců na koncertech.

Angažmá Mike Rosswoga do řad TODAY IS THE DAY se nakonec nestalo trvalejším jevem, což tento zkušený bicmen „oželel“ vcelku logickým způsobem, čehož výsledkem je právě existence této kapely. Jestli druhé album americké čtveřice něčemu odporuje, tak je to určitě její pojmenování. „Heal No Evil“ rozhodně nelze nazvat selháním, natož kompletním. Je vysoce pravděpodobné, že vás tato nahrávka na zadek neposadí, nicméně pozornosti lačného oka hltače všeho extrémního by určitě neměla ujít. Důvody, proč by tomu tak mělo být, jsou celkem nasnadě. Američané, ač toho pro bourání zažitých představ o zavedených škatulkách moc nedělají, od první skladby dávají (dosti) hlasitě najevo, že to, co jim schází na originalitě, bohatě kompenzují poctivou dřinou a strhujícím nasazením. Jejich muzika má energii, grády a šlape bez výraznějšího klopýtnutí. Z několika žánrů si bere to potřebné, aby pak ve výsledku namíchala patřičně explosivní směs.

Hardcore, grindcore a crust jsou asi těmi nejzřetelnějšími součástkami v tomto velmi slušně seřízeném stroji. Co pak nakonec překvapí možná nejvíce, je podobnost barvy hlasu Joe Macka s nezaměnitelným vokálem Jacoba Bannona (CONVERGE). Tato asociace se dostaví prakticky okamžitě, jakmile se do toho Joe opře poprvé. Považovat to za negativum, či dokonce snad absenci jakékoliv původnosti, bych si však rozhodně netroufal. COMPLETE FAILURE sice kdovíjakou originalitou nevynikají, ale nárokovat jim místo ve skupině nicotných kopírek by bylo až příliš. Troufám si tvrdit, že takhle svižně odsýpající nahrávky rozhodně nejsou úplnou samozřejmostí. Dvanáctka záseků tvořících playlist „Heal No Evil“ plyne v solidně rozdováděném tempu a občasné tendence k mírnému vydechnutí („The Exploding Fuel Tank Of Desperate Intolerance“ anebo „Impoverished Orgasm Liaison pt. 1“) na tomto mohou změnit jen máloco.

Na druhém albu této extrémní partičky zkrátka není nic zbytečně navíc; což platí i pro sympatickou stopáž, a ani nic nechybí, pakliže odhlédneme od už několikrát zmiňované nulové původnosti. Končit recenzi konstatováním, že toto album je kvalitním kusem a že by si své posluchače mělo najít velmi rychle je stejné klišé, jako nekompromisní nástup do úvodní skladby „Like Raindows In Gasoline“. V tomto případě však rád udělám výjimku, protože to nakonec do sebe všechno pěkně zapadá.