PRVNÍ HOŘE - Achtung, Sultan!
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
COLISEUM mají už nějaký ten týden venku výtečné album „House With A Curse“, takže příležitost osobně shlédnout formu tohoto tria se prostě nesmí propásnout. V deštivou listopadovou neděli zvaly na strahovský kopec i další dvě kapely, které si Američané vzali na cesty. Ačkoliv se jednalo o teprve druhou štaci začínajícího turné, o nějakém sehrávání, či ladění vzájemných vztahů mezi jeho jednotlivými aktéry, které by mohlo negativně ovlivnit jejich naladění, naštěstí nemohlo být řeči.
Bez zbytečných keců, zdlouhavého otálení a pěkně od podlahy to do přítomných už velice slušně napálila dvojice předskokanů. Zatímco sexteto z norského Stavangeru slyšící na jméno KVELERTAK to má hodně do řádně přitvrzeného rock’n’rollu, tak kanadská bruska BISON B.C. zase více do metalu. Norům by jejich energii a nasazení mohli závidět mnozí. Nedostatek vitamínu s nápisem „originalita“ bohatě kompenzuje ten druhý s názvem „energie“. Ne, u této hudby nějakou původnost skutečně nehledám, nicméně norské já osobně řadím až do druhého sledu současných retro hoblovaček. Boj o první ligu však už začal a toto klání se tak proměnilo v nekompromisní demonstraci současných schopností kapely, kterým vévodí především pot a krev zanechané na pražském pódiu. V trošku menším kontrastu k našlapanému vystoupení Norů bylo představení v režii BISON B.C.. Ti se sice v řádně rozdivočelém duchu předvedli v Praze už loni, aby jejich letošní zastávka proběhla v trochu umírněnějším pojetí. Ze své metalově obhroublé neurvalosti neslevili ani o píď, ale tentokráte se opírali o aktuální album „Dark Ages“, které své oběti už netrhá s takovou vervou, jako tomu bylo u jeho předchůdce, ale zato s o to větší neúnavností a zarputilostí. Hutné a valivé riffy se neohroženě nesly strahovským sklepem a jako láva valící se z po staletí spícího vulkánu spalovaly vše stojící v cestě. Novým skladbám Kanaďanů to živě svědčí, ovšem nemohl jsem se zbavit pocitu až přílišné zdlouhavosti některých pasáží. BISON B.C. nelze upřít chvályhodnou snahu osvěžit ten svůj stereotypní riffový kolovrátek pohráváním si s některými kytarovými linkami, leč v nejednom případě se tak dělo na úkor ztráty do té doby tak úspěšně gradujícího napětí.
Od amerického tria jsem očekával svižnou a energickou show, ale skutečnost však nakonec předčila veškerá očekávání. Jedním slovem parádnímu vystoupení dominovaly skladby z letošního alba na čele s hitovkou „Blind In One Eye“, jež celý set zároveň odpálila a taktéž i jasně definovala. COLISEUM ze své povedené desky odfiltrovaly písně nesplňující přísné rychlostní limity, tj. ty, které nespadají do škatulky „přímočará vypalovačka“ a než se slušně zaplněný prostor pod pódiem stihnul vzpamatovat, měli jsme za sebou už i „bloudění po Groningenu“ a několik dalších energií našlapaných kusů. Velmi dobře naladěná trojice neošidila žádný z fragmentů tvořících kvalitní koncert a občasné pauzy mezi jednotlivými skladbami zredukovala až na několik výjimek, vyplněných nezbytnými proslovy, na naprosté minimum. Triviální avšak zatraceně funkční melodické linky, chytlavé riffy, punkrockový optimismus obohacený špetkou metalové tvrdosti. Jestli tato umně poskládaná kombinace dobře funguje na studiových nahrávkách, tak o živém provedení to platí dvojnásob. Svěží muzika v podání s chutí hrající kapely prostě bavila a přirozeně tak završila podařený večer ve společnosti tří kvalitativně i žánrově slušně poskládaných interpretů.
Fotografie pouze ilustrační
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Atmosférický black metal / post-metal. Hodně odlehčená produkce plná vybrnkávaček, náladových pasáží a košatých atmosférických vsuvek. Zuby se moc necení, možná občas mléčné jedničky. Příjemný poslech, vyloženou hitovku však na "Succumb" nenajdete.
Šíleně plodný oneman projekt, Aaron Edge se utrhl ze řetězu s sází jednu desku za druhou. "Agglomeration" je třetí z letošních již pěti alb. A překvapivě to drží slušnou kvalitu. Pokud tedy máte rádi dusivý sludge doom s výbuchy disonantního šílenství.
Hulváti z Jura sú takí naši DARKTHRONE: o pol generácie mladší a s koreňmi v grinde miesto blacku, no doživotne verní metalovej klasike (s čoraz hrubším zvukom). „Kromaňon“ a „Abeceda nenávistí“ sa zapíšu do zlatého fondu. Zbytok asi nie, čo vôbec nevadí.
Oproti EP "God Made Me An Animal" ubral Greg Puciato (ex-THE DILLINGER ESCAPE PLAN), ale i skupina jako celek, na nekompromisnosti, objevují se více i zpěvné a melodické polohy, nicméně je to stále hodně nasraný a uřvaný post-hardcore té nejvyšší kvality.
Strhující rozsáhlé kompozice, které buď zcela pohltí, nebo unudí. Já se hlásím k první možnosti. Je to jako snové divadlo severského death metalu. Za mě je to zatím rozhodně jedna z nejzajímavějších desek letošního roku.
Singl „Winter Storm Vigilantes“ je povedená záležitost, která byla slibnou návnadou na nové album. Velká očekávání byla nakonec zbytečná. S trochou dobré vůle se na albu najdou dvě další slušné skladby, jinak je to stále ten samý a nenápaditý kolovrátek.