OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Sebranka v čele s Ondrou Šemřincem (Bloodsoul zine – R.I.P.) valsí grind s místy znatelnými prvky deathu. Opět je tu znát vliv klasiků Haemorhage, našich klaiků Pathologist a trochu Agathocles... Co koneckonců chcete – Vagina Pectoris, Grind‘n‘roll, Putrefaction In The Incubator, Narcomaniac, Anal Hit... samé hity, ne? Sedm vlastních věcí a závěrečný cover Agathocles (Enough) vám jasně napoví, že Lycantrophy to do vás naperou a odejdou. Zvuk z Megasoundu je na tuto muziku ucházející. Lycantrophy zde narozdíl od mnoha svých čistě grindových kolegů mají ještě sklony k typicky deathovým vyhrávkám, pískavým riffům atp., ale obávám se, že současné směřování kapely už poslalo tyto prvky do starého železa a dnes drtí grind. Řek bych, že tahle podoba Lycantrophy se mi asi líbí víc. Ačkoli je to takové dřevní, tak možná právě v tom je kouzlo nechtěného. Grind/death jebanice - nic víc, nic míň. Kdo to má rád, pochutná si.
6 / 10
Vydáno: 1999
Vydavatel: Vlastní náklad
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.