Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Sú „shows“, väčšie halové koncerty, tie menšie klubové a tie najmenšie, keď máte pocit, že vám kapela prišla hrať do obývačky. Koncert ÆTHENOR, deň po očistci v hlavnej role so SWANS, patril k tým posledným. Kuriózne turné – štart a vyzdvihnutie dodávky v Prahe, pit-stop vo Viedni a sedem koncertov v Taliansku – utrpelo marketingovú ranu po odrieknutí účasti Garma z ULVER, no ÆTHENOR beztak vždy boli projektom Daniela O´Sullivana (o.i. GUAPO) a Stephena O´Malleyho (SUNN O))) a ďalšie). Dvoch stálych členov doplnil (a iné vyznienie vďaka dominantným bicím priniesol) Steve Noble, ktorého priezvisko je dokonalý nomen omen. Na ploche trištvrtehodiny odohrali – hneď potom, ako si Daniel O´Sullivan rozbalil kindervajce, stabilnú položku rideru – tri improvizované skladby podobnej štruktúry, miešajúce O´Sullivanov zefektovaný vokál a klávesy, Nobleho bubenícky ekvilibrizmus a O´Malleyho gitarový podkres. Intenzita sa prelievala (do veľkej miery závisiac od toho, aké paličky práve držal Noble v ruke) od ambientného ticha až po hlukové finále. ÆTHENOR potvrdili, že sú tak trochu „kapelou pre nikoho“, i keď z plejády projektov s účasťou marketingovo vďačnej postavy O´Malleyho patria spolu s KTL k najzaujímavejším. Napriek improvizovanej podstate zovretý a príjemne plynúci koncert si tých pár osôb na oboch strán hrany pódia užilo – ÆTHENOR však aj po štyroch albumoch ostávajú „len“ tipom pre hľadačov trochu inej hudby.
Hodně netradiční černý kov, který do sebe přirozenou cestou nasává prvky mathmetalu a dalších progresivnějších stylů bez toho, aby uhnul v oddanosti kořenů. Po celou dobu instrumentálně zajímavé a emocionálně intenzivní.
Pokud jste přejedeni HAMMERFALL nebo jich stále nemáte dost, jsou tu TWINS CREW. Kdybych nikdy neslyšel nic podobného, asi bych to velebil. Má to šťávu, dynamiku a slušné refrény. Přestože je švédský power/heavy už dost vybraný rybník, tenhle kapr ujde.
Máte-li rádi naléhavý zpěv Cristera Olssona, procítěné severské riffové preludování a nevadí vám ani švédština, na novém albu EREB ALTOR si jistě najdete to své. Na žádné slavobrány to není, ale i poctivé bušení do kovadliny má kolikrát něco do sebe.
Pořád je všechno v pořádku a americká super grupa jede v kolejích poklidného progrocku. I tentokrát se najdou příjemná místa, celkově mám ale pocit, že docházejí silnější melodické nápady. Snad to bude jen takový ten oddech před něčím větším. Doufejme.
Pojďme si zase užít trochu pravého DM chrastění. MACERATION splňují žánrové atributy na potřebných 100% a doručují desku, ze které budou nadšeni zejména příznivci DISMEMBER nebo GRAVE (ale i BOLT THROWER). Zvuk je tučný, hluboký a deska nepostrádá tlak.
AC/DC war metalu a jejich nová deska. Výrazně podobná těm předchozím. Příznivci REVENGE dostanou klasicky zvrhlý a maximálně agresivní klepec. Tak jako vždycky. A tentokrát rovnou přes 40 minut. No, mě to stačilo dvakrát, potřetí do toho už asi nejdu.
Tak je to konečně venku! Pohrobci geniální tech/death entity SPAWN OF POSSESSION jsou zpět v centru dění. V kůži RETROMORPHOSIS působí robustněji a špinavěji, nicméně i tak je dokážete neomylně identifikovat hned po prvním riffu. Epické zmrtvýchvstání.