Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Sú „shows“, väčšie halové koncerty, tie menšie klubové a tie najmenšie, keď máte pocit, že vám kapela prišla hrať do obývačky. Koncert ÆTHENOR, deň po očistci v hlavnej role so SWANS, patril k tým posledným. Kuriózne turné – štart a vyzdvihnutie dodávky v Prahe, pit-stop vo Viedni a sedem koncertov v Taliansku – utrpelo marketingovú ranu po odrieknutí účasti Garma z ULVER, no ÆTHENOR beztak vždy boli projektom Daniela O´Sullivana (o.i. GUAPO) a Stephena O´Malleyho (SUNN O))) a ďalšie). Dvoch stálych členov doplnil (a iné vyznienie vďaka dominantným bicím priniesol) Steve Noble, ktorého priezvisko je dokonalý nomen omen. Na ploche trištvrtehodiny odohrali – hneď potom, ako si Daniel O´Sullivan rozbalil kindervajce, stabilnú položku rideru – tri improvizované skladby podobnej štruktúry, miešajúce O´Sullivanov zefektovaný vokál a klávesy, Nobleho bubenícky ekvilibrizmus a O´Malleyho gitarový podkres. Intenzita sa prelievala (do veľkej miery závisiac od toho, aké paličky práve držal Noble v ruke) od ambientného ticha až po hlukové finále. ÆTHENOR potvrdili, že sú tak trochu „kapelou pre nikoho“, i keď z plejády projektov s účasťou marketingovo vďačnej postavy O´Malleyho patria spolu s KTL k najzaujímavejším. Napriek improvizovanej podstate zovretý a príjemne plynúci koncert si tých pár osôb na oboch strán hrany pódia užilo – ÆTHENOR však aj po štyroch albumoch ostávajú „len“ tipom pre hľadačov trochu inej hudby.
Rakouská brutální parta si za tematickou oblast své tvorby vybrala sériové vrahy. Je tedy asi logické, že těžiště i jejich třetího alba je deathgrindový nářez. A je to slušná porce třeba pro příznivce belgických ABORTED.
Klasický "Rogga" Johansson a jeho user-friendly death metal. Letos sice nemá oslnivou formu (viz slabší PAGANIZER), ale stále je to se ctí. Minulá deska byla lepší, ale i tady si skalní fanoušek najde to své. Hned po prvním poslechu vidíte všechny karty.
Trochu emařiny, trochu punkrocku a špetka indie melancholie. KOVADLINA řiznutá CARCIO RADIO. Ve výsledku celkem pozitivní vibe. Nová kapela se staronovými tvářemi a Banánem u mikrofonu. Hardcorovější MŇÁGA? Možná.
Tahle britská parta si prostě musí vybrat co chce. Koncept, ve kterém střídáte mělký emotivní rock a temnou post metalovou vlnu šilhající po blackaze v konečném důsledku působí jako zmatlaný dort od Pejska a Kočičky.
Nesúhlasím úplne s kolegom Shnoffom, že „PowerNerd“ je „ezo“. Devinovej potrhlosti je v textoch síce dosť, no v prvom rade ide o priamočiary prog’n'roll, ktorý strhne a baví od začiatku až do konca. Ad koniec: na „Ruby Quaker“ sa už so Shnoffom zhodneme.
Devinovu sólovou tvorbu buď milujete nebo je vám lhostejná. Nenávidět Devina nějak nelze. PowerNerd je asi očekávatelný, vrstevnatý ezo prog opus, který potěšil, ale nijak mě na lopatky nepoložil. Kromě songu "Ruby Quaker" ovšem. To je šleha jako kráva.
Hvězda za rok třicetiletých Jezdců jakoby po druhém dechu na albu "Der Rote Reiter" (2017) znovu začínala blednout. Po ukrutné nudě z divného alba "The Divine Horsemen" (2021) je toto EP už druhou studiovou nahrávkou, ale stále se neděje nic vzrušujícího.