Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Sú „shows“, väčšie halové koncerty, tie menšie klubové a tie najmenšie, keď máte pocit, že vám kapela prišla hrať do obývačky. Koncert ÆTHENOR, deň po očistci v hlavnej role so SWANS, patril k tým posledným. Kuriózne turné – štart a vyzdvihnutie dodávky v Prahe, pit-stop vo Viedni a sedem koncertov v Taliansku – utrpelo marketingovú ranu po odrieknutí účasti Garma z ULVER, no ÆTHENOR beztak vždy boli projektom Daniela O´Sullivana (o.i. GUAPO) a Stephena O´Malleyho (SUNN O))) a ďalšie). Dvoch stálych členov doplnil (a iné vyznienie vďaka dominantným bicím priniesol) Steve Noble, ktorého priezvisko je dokonalý nomen omen. Na ploche trištvrtehodiny odohrali – hneď potom, ako si Daniel O´Sullivan rozbalil kindervajce, stabilnú položku rideru – tri improvizované skladby podobnej štruktúry, miešajúce O´Sullivanov zefektovaný vokál a klávesy, Nobleho bubenícky ekvilibrizmus a O´Malleyho gitarový podkres. Intenzita sa prelievala (do veľkej miery závisiac od toho, aké paličky práve držal Noble v ruke) od ambientného ticha až po hlukové finále. ÆTHENOR potvrdili, že sú tak trochu „kapelou pre nikoho“, i keď z plejády projektov s účasťou marketingovo vďačnej postavy O´Malleyho patria spolu s KTL k najzaujímavejším. Napriek improvizovanej podstate zovretý a príjemne plynúci koncert si tých pár osôb na oboch strán hrany pódia užilo – ÆTHENOR však aj po štyroch albumoch ostávajú „len“ tipom pre hľadačov trochu inej hudby.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.
Koncepčný album, zaujímaví hostia (Ian Anderson z JETHRO TULL, Joey Tempest z... EUROPE?!), návrat growlingu(!), orchester, hammondy, moogy a mellotron, obal od Travisa Smitha a veľa paragrafov. Čo sa môže pokaziť? Podľa prvých posluchov sa zdá, že nič!