OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Tedy nevím, proč si němečtí Nyctophobic musejí vymýšlet tak debilní obaly. Na War Criminal byla fotka vojáků, na Insects jsou (pochopitelně) brouci. I v bookletu je jich plno. Tedy ne žádní Beatles, ale prostě hmyzáci. Živě mě Nyctophobic nebaví. A na desce? Insects je ještě víc posunutá ke crustovým a corovým vodám, než War... Zejména zpěv je místy hodně HC, takový deklamovací (hlavně v úvodní They). Ale muzika je celkově techničtější než dřív. Už to není pořád jen taková kilová sekanice. Třeba na šestém songu Co(g)-Existence, titulní Insects a dalších se Nyctophobic dostávají do podobné roviny, jako Napalm Death na desce Diatribes. I kytarový zvuk celé desky je podobný novějším Napalmům. Ale místy dává vzpomenout i na good old Terrorizer, což je vlastně muzika, ke které Nyctophobic vycházeli odpočátku, takže kořeny neztratili. Najdete je tam všude a když si přimyslíte, že je to celé oblečené v dobrém zvukovém kabátě, není co řešit. Občas se Nyctophobic blýsknou sice nijak novátorským, ale bombovým riffem. Chyba je asi v tom, že v 17ti věcech na Insects „broučkaři“ postupně zacházejí do jednotvárnosti. Když Insects posloucháte chvíli, je to fajn, ale po delší době už začne trochu nudit. Třičtrtěhodinová stopáž CD je pro tuhle muziku fakt trochu moc. A hrají furt o tom samém; sociální kritice v textech Nyctophobic opět dostáli v míře více než značné, opírají se opravdu do všech možných nešvarů světa. V grind/crustových vodách Nyctophobic určitě nejsou příliš výjimeční ani svou tvorbou, ani svými postoji, ale na druhou stranu musím přiznat, že se mi Insects docela líbí. Pokud se vám líbili dřív pak myslím, že ten posun k crustu a HC zkousnete. Stejně je to pořád hlavně grind... Ale závěrečný remix songu Co(g)-Existence je opravdu debilní, špatný a zbytečný, zvlášť když po něm následuje dvacetiminutová „pauza“ a pak je tam ještě „bonusový“ cover Paranoid od Sabatů, který je sice jakž takž dobrý, ale už to nezachrání. Aby to člověk přetáčel je to fakt na hovno. Tuhletu „módu“ pauz nesnášim a 20 minut je hřebíček do rakve, to mě neba...
6,5 / 10
-bez slovního hodnocení-
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.