OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Francouzské screamo je sousloví podobně silné jako italská pizza, skotská whisky nebo švédský death. Pokud k tomu prvnímu přidte dostatek rozervaných epických ploch a postrockového minimalismu, hodně saké, sushi a ždibec sludgové bažinatosti, získáte základ žánrového teritoria, ve kterém se AUSSITÔT MORT pohybují. Když dodám, že v této kapele najdete někdejšího člena AMANDY WOODWARD, asi ani nebudu muset pokračovat a mnozí si velmi živě představí, jakou hudební produkci pod názvem kapely hledat. Musím je však upozornit na jednu věc. Frantíci nejsou tak docela věrní své domácí žánrové škole, rádi si odskočí pro inspiraci k japonským samurajům nebo do dřevorubecké školy stonerových rockerů.
Před dvěma lety jsem se u této bandy rozplýval v reportu z Fluff Festu a jsem moc rád, že nyní mohu vyrovnat dluh vůči studiovému počinu. Žánrovou paletu, ze které je album „Montuenga“ namícháno, jsme si přiblížili v úvodním odstavci. Francie tu sice nekouká z každé noty, ale řekněme z každé třetí nebo čtvrté. Francouzský odér tvorby AUSSITÔT MORT je přesto více než patrný a nutno podotknout, že tady rozhodně nejde jen o jazyk, do kterého jsou zavinuty texty. Tady jde o sympatické, ležérně elegantní drásavé aroma, které má charisma a šmrnc, jenž je typické pro hardcoreový underground v zemi vinné révy a křupavých bagetek.
Pamatuji si, že když AUSSITÔT MORT zabředli do minimalistických aranží, které stáhly dynamiku kapely do sotva slyšitelného ambientu, mnohasethlavý dav na Fluffu před nimi také ztichnul. I lidi, kteří se bavili někde vzadu, přestali s vykecáváním a začali se zajímat o to, co se to vlastně děje na scéně. Jako by kapela měla dálkový ovládač na publikum. Na aktuálním nosiči je to stejné. AUSSITÔT MORT si rozverně hrají s dynamikou a jejím prostřednictvím si dokáží udržet pozornost i při rozvleklejších klidnějších motivech, kde vokál jen dobarvuje sytě temný apokalyptický základ. Od tlustých hrubých kytarových repetetivních hradeb přes cinkavé dekorace a smyčcové mazanice, od intenzivních lebku drtících tlaků po lehký vánek, který si vám zvesela cuchá vlasy.
Fanoušci AMANDY WOODWARD mohou být trochu rozčarováni z toho, že AUSSITÔT MORT nemají tolik živočišnosti a syrovosti, rádi se pozastaví a soustředí se na detail. Nadšení však budou všichni, kteří vyhledávají nešablonovité uřvané kapely, nebojící se zajet mimo žánr.
Francouzský žánr podle japonské screamo školy.
7,5 / 10
1. Mort! Mort! Mort!
2. Une Heure Plus Tard
3. Que Le Veilleur Gagne
4. Huit (Part One)
5. Huit (Part Two)
6. Le Kid De La Plage
7. On A Qu'à Se Dire Que L'on S'en Fout
8. Le Prophète De Malheur
Montuegna (2008)
6 Songs (2006)
split w/ BALBOA (2006)
Demo LP (2006)
Demo (2005)
Vydáno: 2008
Vydavatel: Purepainsugar, Level Plane Records, Pure Pain Suga
Stopáž: 35:41
Produkce: AUSSITÔT MORT
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.