OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
FIELDS OF LOCUST jsou nová nadějná „no name“ formace, která vyplavala na povrch z hlubin internetu. Jsou důkazem, že v dnešním globalizovaném digitálním světě stačí začínající kapele vyslat nahrávku do světa skrze ty správné informační kanály, a pokud za něco stojí, tak se k těm správným lidem dříve nebo později dostane. Výše uvedená řecká doom/post metalová parta si totiž teprve nedávno ve vlastní režii vyprodukovala své první album, které bez výraznějšího promotion vypustila do světa a ono si vcelku úspěšně razí cestu metalovou říší a aktuálně doputovalo i na stránky našeho deníku.
Pojďme ale k dílu samotnému. Jsou Řekové nová štika v rybníku nebo jen nafouknutá bublina? Má smysl s nimi vůbec ztrácet čas? Pokud jste před pár lety ujížděli na hlavní postmetalové vlně, resp. na kapelách CULT OF LUNA, KNUT nebo ISIS, tak určitě ano. Máte-li rádi post-rock, jak ho hrají RED SPAROWES, tak také. Proti zmiňovaným pionýrům je však deska díky jisté dávce sludge špinavosti o něco říznější, metalovější, takže komu se líbí současné podzemní spolky typu ZOROASTER, nebo GOSPEL OF THE FUTURE, tak ten by si teoreticky také mohl přijít na své. „Subtopia“ leží někde na průsečíku těchto směrů.
Po celou hrací dobu jsou hlavním nástrojem kytary. Skladby se táhnou mnoho minut a během každé stihnou kytaristé odehrát jak klidné, rezonující brnkání tak i hlasité a hutné rachotící riffy. Často záměrně ždímají jeden motiv, opakují ho, rozvíjí, mění, a když už konečně rozjedou nový, je předchozímu dost podobný. V těch klidnějších, téměř akustických polohách někdy alespoň na chvíli přenechají prostor baskytaře, ale většinou svoji vůdčí úlohu drží pevně v rukou. Bicí nijak neexhibují a spíše udávají výrazný neměnný rytmus. Zpěv (řev) do dění zasahuje pouze občas a z větší části tak pouze instrumentální nahrávka je vyplněna zvláštní minimalisticko-hypnotickou atmosférou, ve které se mísí smutek a vztek. Výhodou desky je též kvalitní zvuk, díky kterému dobře vyniknou všechny zamýšlené instrumentální fígle a aranže.
V rámci výše uvedené scény není album „Subtopia“ ničím přelomovým, ale stále se jedná o velice solidní práci, která oprávněně sbírá pozitivní ohlasy. Na začínající amatéry zní FIELDS OF LOCUST překvapivě vyzrále a z nahrávky je cítit, že skupina moc dobře ví, proč jednotlivé tóny a akordy poskládala zrovna tímto způsobem. Osobně bych si tipnul, že o této řecké naději v budoucnu ještě uslyšíme.
Nový přírůstek do postmetalové první ligy? Následující album rozhodne.
7 / 10
1. The Province Of Thieves
2. Wolves…
3. …Under A Hunter’s Moon
4. An Entrance To Altered Mindtrips
5. Momentary Lapse
6. Fog
Subtopia (2010)
Vydáno: 2010
Vydavatel: DIY
Stopáž: 57:48
Produkce: FIELDS OF LOCUST
Člověku by se chtělo říct, že v případě FIELDS OF LOCUST se zatím jedná jen o nedochůdče trpící nezkušeností mládí a že vše mají teprve před sebou. Jenže ať hledám jak hledám, nikde nenacházím ten potenciál, který by sliboval víc než průměrné parafrázování vzorů. Na „Subtopia“ je po formální stránce vše v pořádku, přesto odrazuje tvůrčí sterilitou a nálady jako by klouzaly po povrchu. Působí to stroze a jednotvárně, jako by se kapela bála namočit do něčeho špinavějšího a netroufala si kamkoli vybočit. Prostě hudba bez vlastní tváře. Snad jen skladba „...Under A Hunter's Moon“, tam jako by se skupině podařilo vtěsnat skutečné emoce, i když i zde se nakonec hudba zacyklí do únavného kolovrátku. Pokud by tohle měla být naděje do budoucna, pak by Řekové museli nejprve ulovit schopnou múzu, protože zatím jim chybí to hlavní, nějaký vlastní hudební nápad.
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.